Viscerální tuk: proč je tak nebezpečný a 5 způsobů jak se ho zbavit 4.74/5 (715)

Viscerální tuk: co je to a proč je tak nebezpečný?

Většina lidí na tělesný tuk pohlíží jako na něco relativně neškodného, čeho se chceme zbavit hlavně proto, abychom vypadali a cítili se lépe. Určitý typ tuku, který se ukládá kolem orgánů, ale může být z hlediska zdraví rizikovější než běžný podkožní tuk. Právě viscerální tuk je spojován s vyšším rizikem kardiometabolických onemocnění a dalších zdravotních potíží, jako je demence nebo deprese. Uložený přebytek tělesného tuku a obezita tak nejsou jen estetickou záležitostí, ale i důležitým zdravotním tématem. [1][2][3]

I když je těžké představit si obezitu a určité druhy tělesného tuku jako samostatný zdravotní problém se systémovým dopadem, právě nadbytek viscerálního tuku je spojován s metabolickými a zánětlivými změnami v organismu.  [2][3][6]

Co je viscerální tuk?

Viscerální tuk je v podstatě nahromadění přebytečné nitrobřišní tukové tkáně. Jinými slovy jde o útrobní tuk, který je uložený hlouběji než podkožní tuk na břiše. Nachází se v dutině břišní v blízkosti vnitřních orgánů, například jater, slinivky a střev. Pokud má člověk výrazně vystouplé břicho a širší pas, může to být známka vyššího množství viscerálního tuku. Ačkoli bývá nejvýraznější u lidí s nadváhou nebo obezitou, zvýšené množství viscerálního tuku se může vyskytovat i u lidí, kteří nepůsobí nápadně obézně. [1][2][4]

Viscerální tuk je obzvlášť důležitý z hlediska zdraví proto, že nejde jen o pasivní zásobárnu energie. Tato tuková tkáň je metabolicky aktivní a souvisí se změnami v hormonální regulaci, citlivosti na inzulin a zánětlivých procesech. Nadměrné množství viscerálního tuku je spojováno například s vyšším rizikem:

• Ischemické choroby srdeční [1][2]
• Rakoviny
• Mrtvice [1][2]
• Demence
• Cukrovky 2. typu [1][2][5]
• Poruch metabolismu tuků a vysokého krevního tlaku [1][2] 
• Ztukovatění jater a dalších metabolických potíží [2][6]
• Horšího kardiometabolického zdraví obecně [1][2]
• Artritidy
• Obezity
• Sexuální dysfunkce

Viscreální tuk funguje jako samostaný orgán

Viscerální tuk se často popisuje jako zvlášť rizikový proto, že se nechová jen jako uložená energie. Tuková tkáň je dnes chápána jako aktivní endokrinní orgán, který vylučuje řadu signálních látek a hormonálně aktivních molekul. Ty mohou ovlivňovat zánětlivé procesy, citlivost na inzulin, chuť k jídlu i další regulační mechanismy. [2][3]

Ukládání nadbytečného tuku kolem orgánů je spojeno se zvýšenou tvorbou prozánětlivých látek, což může přispívat k dlouhodobému nízkostupňovému zánětu. Zároveň může ovlivňovat hormony, které regulují chuť k jídlu, hmotnost i metabolismus. [2][3][6]

Jak viscerální tuk vzniká

Štíhlé břicho je jedním z ukazatelů metabolického zdraví, a tělo se proto snaží hmotnost i ukládání energie průběžně regulovat. Na chuti k jídlu, pocitu sytosti i ukládání tuku se podílí složitá komunikace mezi mozkem, trávicím traktem, tukovou tkání, slinivkou, játry a dalšími orgány. Tento systém rozhoduje o tom, zda se hmotnost spíše udržuje, nebo roste.  [3][5][7]

Základem regulace hmotnosti, chuti k jídlu a energetického hospodaření je mimo jiné i hladina krevního cukru a hormon inzulin. Inzulin pomáhá udržovat hladinu krevního cukru v rovnováze po jídle, zejména po konzumaci sacharidů. Když trávíme jídlo, tělo rozkládá molekuly cukrů a škrobů na jednodušší jednotky, které se vstřebávají do krve. [5][7]

Tyto jednoduché cukry se dostanou do krevního oběhu a spustí uvolnění inzulinu ze slinivky. Inzulin má potom důležitý úkol dopravit glukózu do buněk v celém těle. Když tento proces pracuje správně, dodává tělu energii pro fungování mozku, svalů a dalších tkání. Inzulin ale zároveň souvisí i s ukládáním energie do tukových zásob včetně viscerálního tuku. [3][5]

Proto lidé inzulin často přezdívají „hormon ukládání tuku“

Když je v krevním oběhu dlouhodobě příliš glukózy a energetický příjem převyšuje potřeby organismu, část energie se ukládá jako tuk. To se může dít snadněji při časté konzumaci vysoce zpracovaných sacharidů, sladkých nápojů a jídel s vysokou energetickou hustotou. [5][7][8]

Výsledkem může být nárůst hmotnosti a u části lidí i větší sklon k dalšímu přejídání. Čím častěji a déle je organismus vystaven nadbytku energie a rozkolísané regulaci inzulinu, tím spíš může docházet k ukládání nadměrného tělesného tuku a ke zhoršování metabolického zdraví. Svou roli mohou hrát i další faktory, například celkový kalorický nadbytek, spánek, stres, pohyb, genetické predispozice nebo hormonální vlivy. [3][5][7][8]

Proč někteří lidé ukládají tuk více jako viscerální tuk než jiní? Konkrétní mechanismy zodpovědné za úměrný nárůst ukládání viscerálního tuku jsou například konzumace příliš mnoha kalorií („pozitivní energetická bilance“), pohlavní hormony, tvorba kortizolu, růstové hormony a fruktóza (cukr) ve stravě.

6 rizik vysoké hladiny viscerálního tuku

1. Zvýšená zánětlivost

Zásadním problémem je, že viscerální tuk souvisí s vyšší produkcí zánětlivých molekul a s metabolickými změnami, které mohou zatěžovat celý organismus. Pokud má člověk větší tukové zásoby, obzvlášť kolem vnitřních orgánů, jako jsou játra, srdce, ledviny, slinivka a střeva, může se zvyšovat dlouhodobý nízkostupňový zánět a zhoršovat metabolická rovnováha. [2][3][6]

Viscerální tuk tedy nepůsobí jen jako důsledek přibírání, ale může se aktivně podílet na zánětlivém prostředí v těle. A právě zánět je jedním z mechanismů, které se dávají do souvislosti s cukrovkou 2. typu, kardiovaskulárními chorobami a dalšími chronickými potížemi nebo spouští řadu autoimunitních reakcí. [2][3][6]

2. Vyšší riziko cukrovky

Předpokládá se, že viscerální tuk hraje významnou roli při inzulinové rezistenci, což znamená zvýšené riziko vzniku cukrovky 2. typu. Břišní tuk je z hlediska metabolismu považován za větší zdravotní riziko než tuk uložený na bocích nebo stehnech. Některá zjištění také naznačují, že rozložení tuku v těle může souviset s odlišným metabolickým rizikem. [1][2][5]

Ačkoli muži mívají častěji větší sklony ukládat tuk do oblasti břicha, ohroženy jsou i ženy. Snížení množství viscerálního tuku pomocí zdravé stravy, pohybu a dalších režimových opatření patří mezi důležité kroky, které může mít člověk ve velké míře ve své režii. [1][2][5]

3. Ztěžuje hubnutí

Lidé mají postupem času sklony být těžší a těžší – a jedním z důvodů může být i to, že uložený tělesný tuk ovlivňuje hormonální regulaci hladu a sytosti. Vyšší množství viscerálního tuku bývá spojeno s nepříznivými změnami v metabolismu i s tím, že hubnutí může být náročnější. [2][3][7]

Konzumace vysoce zpracovaných sacharidů a jídel s vysokým obsahem cukru může podporovat vyšší energetický příjem a zhoršovat regulaci chuti k jídlu. Proto je důležité řešit přibírání a vytváření viscerálního tuku co nejdříve a nenechat situaci dlouhodobě zhoršovat. [5][7][8]

4. Vyšší riziko onemocnění srdce a mrtvice

Zánětlivé molekuly a metabolické změny spojené s viscerálním tukem patří mezi faktory, které mohou přispívat ke zvýšenému kardiovaskulárnímu riziku. Viscerální tuk je spojen se zvýšenou pravděpodobností vysoké hladiny triglyceridů, vyššího krevního tlaku, poruch lipidového metabolismu a dalších markerů kardiometabolického rizika. [1][2]

Právě proto je vyšší množství viscerálního tuku úzce spojováno s vyšším rizikem nemocí srdce a cév. [1][2] Protože, když je tělo zanícené, játra jsou zahlcena cholesterolem a toxiny, což vede k ukládání plaku v tepnách.

5. Vyšší pravděpodobnost demence (zhoršení kognitivního zdraví)

Čím dál více zjištění potvrzuje, že existuje spojení mezi obezitou, cévními onemocněními, zánětem a zhoršováním kognitivních funkcí, včetně demence. Některé studie naznačují, že vyšší množství viscerálního tuku může souviset i s horšími výsledky v oblasti mozkového zdraví a s vyšším rizikem kognitivního poklesu. [10][11]

Výzkum ukazuje, že lidé s největším břichem mají vyšší riziko demence než ti s menším břichem. To platí i pro osoby s nadměrným množstvím tuku na břiše, které mají jinak normální hmotnost! Čím větší břicho (nebo poměr pasu k bokům), tím více negativních dopadů na paměťové centrum v mozku zvané hipokampus. Mnoho odborníků si v současnosti myslí, že za důležitý rizikový faktor rozvoje demence by se měla považovat hladina viscerální tukové tkáně spíše než BMI.

Výsledky studie z roku 2010 provedené Kardiologickým oddělením Oita Red Cross Hospital v Japonsku ukázaly, že zvýšené množství viscerálního tuku u pacientů bez demence s cukrovkou 2. typu je doprovázeno abnormálními změnami objemu hipokampu a inzulinovou rezistencí. Další studie také ukázaly, že čím větší má člověk poměr pasu k bokům, tím větší je riziko malých mrtvic, které jsou spojeny se zhoršením funkcí mozku. [10]

Stále nevíme, jak přesně spolu viscerální tuk a demence souvisí, ale předpokládá se, že to má co dočinění s hormonem leptinem, který se uvolňuje z uloženého tuku a má nepříznivé účinky na mozek, regulaci chuti k jídlu, učení a paměť. Leptin a ghrelin jsou dva hormony, kterým je při přirozeném hubnutí potřeba věnovat nejvíce pozornosti. [10][11]

6. Vyšší pravděpodobnost deprese a poruch nálady

Jelikož je nadbytečný tělesný tuk spojen s hormonálními změnami zahrnujícími například serotonin, galanin a jiné mozkové neurotransmitery, může přebytek tělesného tuku negativně ovlivňovat náladu. Studie provedená v roce 2014 na Lékařské fakultě Bostonské univerzity zjistila, že u dospělých ve středním věku jsou depresivní symptomy spojené s viscerální obezitou. Aby vědci prozkoumali vztah mezi mírou obezity (tuku) a deprese, prozkoumali viscerální tukovou tkáň. Symptomy deprese u 1 581 žen (průměrný věk 52,2 let) a 1 718 mužů (průměrný věk 49,8 let). [12][13]

Po korekcích s ohledem na věk, BMI, kouření, alkohol a jiné faktory výsledky ukázaly, že větší množství uloženého viscerálního tuku znamenalo větší pravděpodobnost prožití deprese. Jak ukazují i jiné studie, viscerální tuk je unikátní patogenní tuk, který se skládá z metabolicky aktivní tukové tkáně, která narušuje zdravou funkci neurotransmiterů. Deprese je spojována s větším množstvím uloženého tuku obzvláště u žen, takže by pro ně mohlo být o to důležitější dodržovat protidepresivní dietu. Ve studii žen ve středním věku starších 50 let byl s projevy deprese spojen viscerální tuk. Ne však podkožní tuk na břiše ani obvod pasu. [12][13]

Přirozené způsoby, jak se zbavit viscerálního tuku

Ještě stále neexistuje snadný způsob, jak zjistit, kolik uloženého tuku je viscerální tuk a kolik je podkožní tuk, protože viditelný tuk na břiše je kombinací obojího. CT snímky mohou lékařům pomoci jeho množství určit, ale tato metoda není dokonalá ani ekonomická pro pravidelné měsíční sledování. Není však potřeba snažit se zjišťovat, jaká část viditelného tuku na břiše je viscerální a jaká podkožní tuk. [1][4]

Stačí si uvědomit, že velké břicho a velký obvod pasu představují riziko a nejsou zdravé. Ženám s obvodem pasu přes 90 cm a mužům s obvodem pasu přes 100 cm více hrozí různá onemocnění. Měli by se snažit své tukové zásoby co nedříve snížit. Výzkum naznačuje, že když držíte dietu, ztrácíte především bílý tuk, který se od viscerálního tuku liší a obvykle se přibírá a ztrácí rovnoměrně po celém těle. Viscerální tuk shodíte snáz, pokud zkombinujete cvičení a správnou stravu – oboje je důležité pro hormonální regulaci. [1][4][9]

5 kroků ke snížení rizika ukládání viscerálního tuku

1. Uberte cukru a rafinovaných sacharidů

Už víte, že inzulin je jedním z nejdůležitějších hormonů v těle – a naše strava přímo ovládá jeho uvolňování. Inzulin hraje hlavní roli při metabolismu, pomáhá dopravit energii z jídla do buněk. Když je buňka normální a zdravá, má mnoho inzulinových receptorů, takže na něj nemá problém reagovat. Ale když je buňka vystavena vysoké hladině inzulinu kvůli neustálé přítomnosti velkého množství glukózy, tak se systém porouchá. Příliš mnoho inzulinu způsobí, že se buňky začnou přizpůsobovat: sníží počet receptorů, které reagují na inzulin, a to vede k inzulinové rezistenci.  [5][7][8]

Protože konzumace příliš velkého množství rafinovaných sacharidů a cukru vede k prudkému uvolňování inzulinu, je jejich omezení prvním krokem k přirozenému navrácení hormonální rovnováhy a redukci tuku. Trocha přebytečného tuku kolem pasu narušuje efektivitu inzulinu tak moc, že panuje přesvědčení, že osoba s nadváhou vytváří dvakrát až pětkrát více inzulinu než štíhlá osoba!  [5][7][8]

Omezit konzumaci sacharidů a cukru vám může pomoci používání přiměřeného množství přírodních sladidel. Konzumace velkého množství fermentovaných potravin a zvýšení příjmu prospěšných tuků. Z našich produktů lze podpořit pomocí produktů Chitomax a Fenuprim.

2. Zasyťte se zeleninou s nízkým obsahem škrobu, tuky a bílkovinami

Základem vaší stravy by měly být potraviny podporující spalování tuků, k jejichž konzumaci se náš druh vyvinul. Každý člověk je samozřejmě trochu jiný, takže si stravu složenou z nezpracovaných potravin můžete přizpůsobit podle své vlastní genetiky, zdravotního stavu, míry aktivity, životních okolností a cílů. Celkově potřebujeme jíst skutečné potraviny s vysokým obsahem živin. To znamená vyhýbat se baleným potravinám a přítomnosti umělých přísad, toxinů a antinutrientů.

Měli bychom také jíst spoustu prospěšných tuků, jako kokosový olej, extra panenský olivový olej, ryby ulovené v přírodě, ořechy. Semena, které pozitivně ovlivňují inzulinovou rovnováhu, bakterie ve střevě, hormony a udržování hmotnosti. [8]

Pro zvládání hladu a omezování výkyvů inzulinu jsou také důležité bílkoviny. Zdravé bílkoviny jsou například divoké ryby, hovězí maso zvířat krmených trávou, bio vejce z volného výběhu a syrové mléčné výrobky. [8]

3. Pravidelně cvičte

Zařazení pohybu během dne a co největší omezení doby strávené vsedě má mnoho zaznamenaných přínosů. Cvičení nám pomáhá vyrovnávat hladinu inzulinu a připravuje buňky na využívání glukózy. To je zásadní, protože když je na těle nabaleno více tuku, zasahuje do pronikání inzulinu do svalové tkáně. [5][9]

Ačkoli různé druhy cvičení mohou u osob s metabolickým syndromem omezit kardiovaskulární rizika vycházející z viscerální obezity, studie z roku 2013 publikovaná v časopise The International Journal of Cardiology zjistila, že vysoce intenzivní cvičení se zátěží vedlo k rychlejší ztrátě viscerálního tuku u dospělých než mírný trénink. [5][9]

To znamená, že HIIT trénink a intervalový trénink mohou pomoci shodit tuk na břiše rychle a nejefektivněji, ale kombinace cvičení se zátěží a aerobního cvičení na výdrž také pomáhá. Vyzkoušejte, který druh cvičení vám funguje nejlépe a které budete chtít dělat pravidelně, například intervalový trénink (obzvláště účinně spaluje tuky), cvičení se zátěží, HIIT trénink a podobně. [9]

Pokud nemáte dost sil na intervalový trénink začněte denně 2 x 10 minut chikung viz ZDE  Při vyšší záteži je možno doplnit energii pomocí produktů Cordyceps a Maca HP OSS – 1 tobolku od každého ráno na lačno .

4. Omezte stres

Při hubnutí se často přehlíží význam potěšení, hry a společenských vztahů, ale my víme, jak je pro shazování nadbytečného tuku důležité zahnat stres. Stres spouští tvorbu kortizolu a narušuje zvládání chuti k jídlu, metabolismus, spánek a chutě. Bylinné adaptogeny mohou pomáhat snižovat hladinu kortizolu a techniky na snížení stresu, jako léčivá modlitba, meditace, cvičení a čtení, také prospívají. [5]

K omezení stresu je přínosné i vystavování se slunci (nejen kvůli vitaminu D) a trávení času venku, tak buďte aktivní a vydejte se nějakým způsobem do přírody ideálně každý den. Mezi adaptogeny patří všechny funkční blahodárné houby. Vhodná protistresová kombinace je He Shou Wu aDuanwood Reishi Sporový prášek. 2 tobolky od každého ráno na lačno.

5. Upřednostněte kvalitní spánek

Ve spojení s regulací hormonů a hmotnosti jsou přínosy alespoň sedmi až osmihodinového spánku každou noc (a ideálně také co nejmenšího kontaktu s umělými zdroji světla) dobře zdokumentovány. Kvalitní odpočinek vrací do normálu chuť k jídlu a stresové hormony, podporuje metabolismus a brání chutím. Na rychlé usínání a více spánku zkuste před spaním používat uvolňující éterické oleje, dejte si koupel, vyhýbejte se kofeinu a spěte v tmavé, chladné místnosti. [5][7]

8 tahounů z portfolia Superionherbs zaměřených na viscerální (útrobní) tuk

Maitake extrakt

D-frakce a další β-glukany aktivují AMPK, zlepšují inzulinovou citlivost a tlumí ukládání tuku v játrech i břišní dutině. SUPERIONHERBS.cz

1–2 kapsle 2× denně s jídlem

Curcumin Phytosome®

Klinické studie s fytosomálním kurkuminem prokázaly zmenšení obvodu pasu, zlepšení glykémie a jaterní steatózy u osob s nadváhou.

2–4 kapsle denně spolu s malým množstvím tuku

Reishi (Ganoderma) extrakt

Triterpeny a polysacharidy „ladí“ imunitu i střevní mikrobiom; u modelů obezity vedou k úbytku tuku a zlepšení cholesterolu.

1 kapsle ráno první týden, poté 1 kapsle ráno + večer

Cordyceps extrakt

Zvyšuje ATP a oxidaci mastných kyselin ve svalech, takže při kardiu spálíte více útrobního tuku a máte víc energie na pohyb.

1–2 kapsle ráno nalačno (≈ 30 min před tréninkem)

Shiitake extrakt

Lentinan a eritadenin podporují vylučování tuků stolicí a snižují triglyceridy i hromadění viscerálního tuku. ResearchGate

1 kapsle 2× denně mezi jídly

Chitomax (chitosan)

Patentovaně upravený chitosan váže až 5× víc tuků než běžné formy – omezuje jejich vstřebání a tím kalorický přísun. MDPI

1–2 kapsle těsně před hlavním jídlem, zapít 200 ml vody

Fenuprim

Galaktomannan z pískavice + gymnéma, skořice a ALA zpomalují vyprazdňování žaludku, tlumí glykemické špičky a zvyšují sytost. PMC

2 kapsle 5 min před jídlem, zapít ≥ 200 ml vody

mTS Guard (Bergamot Phytosome®)

Polyfenolická frakce bergamotu (brutieridin, melitidin) snižuje LDL + triglyceridy, zlepšuje inzulinovou citlivost a klinická studie s bergamot-phytosomem prokázala pokles viscerálního tuku už po 30 dnech. Díky technologii Phytosome® má 2,5× vyšší biologickou dostupnost a navíc aktivuje AMPK a tlumí mikrozánět v tukové tkáni. SUPERIONHERBS.czNHRI –

2 kapsle denně s jídlem

  Jak z nich vytěžit maximum

1. Metabolický trojboj (ráno)
   Maitake + Reishi + Curcumin synergicky zlepšují inzulinovou citlivost, tlumí zánět a nastavují organismus do „spalovacího“ režimu.
2. Výkon & spalování (před pohybem)
   30 minut před rychlou chůzí či lehkým během vezměte Cordyceps; zvýší oxidaci mastných kyselin právě v době, kdy viscerální tuk nejlépe „odpouští“.
3. Večeře bez výčitek
   Shiitake mezi jídly podporuje metabolismus lipidů a pomáhá držet pod kontrolou postprandiální (pocukrové) špičky.

---

Zdroje

[1] Mayo Clinic – Belly fat in men: Why weight loss matters

https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/mens-health/in-depth/belly-fat/art-20045685

[2] Batra A, Siegmund B. The role of visceral fat.

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22572689

[3] Endotext – Adipose Tissue: Physiology to Metabolic Dysfunction

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK555602

[4] Mayo Clinic – Belly fat in women: Taking — and keeping — it off

https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/womens-health/in-depth/belly-fat/art-20045809

[5] NIDDK – Insulin Resistance & Prediabetes

https://www.niddk.nih.gov/health-information/diabetes/overview/what-is-diabetes/prediabetes-insulin-resistance

[6] Mirza MS. Obesity, Visceral Fat, and NAFLD: Querying the Role of Adipokines.

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3168494

[7] Inflammation, Oxidative Stress, and Obesity

www.mdpi.com/1422-0067/12/5/3117/pdf 

[8] World Health Organization – Healthy diet

https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/healthy-diet

[9] Vissers D. et al. The effect of exercise on visceral adipose tissue in overweight adults: a systematic review and meta-analysis.

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23409182

[10] National Institute on Aging – Excess belly fat in midlife may be associated with early markers of Alzheimer’s

https://www.nia.nih.gov/news/excess-belly-fat-midlife-may-be-associated-early-markers-alzheimers

[11] Anand SS. et al. Evaluation of Adiposity and Cognitive Function in Adults.

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8808326

[12] Murabito JM. et al. Depressive symptoms are associated with visceral adiposity in a community-based sample of middle-aged women and men.

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3748158

[13] Lee JI. et al. Association between visceral adipose tissue and major depressive disorder.https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34551182/

 

Bergamot (Citrus bergamia) je voňavé ovoce velikosti pomeranče, barvou podobné citronu. 80 % světové produkce se pěstuje v jižní Kalábrii v Itálii. Bergamotové silice jsou základem chutě a vůně čaje druhu Earl Grey. V bergamotu byla nalezena řada fytochemikálií včetně brutieridinu a melitidinu a dalších flavonoidů, flavonů O-glukosidů a C-glukosidů.