Léčebná síla hypnózy 4.9/5 (94)

V roce 1970 byl David Spiegel jako čerstvý absolvent  medicíny na stáži v Bostonské dětské nemocnici. Když ho zavolali k pacientovi nemusel se ani ptát na číslo pokoje. Těžké a sípavé nadechování bylo slyšet až do půlky nemocniční chodby.

Když vešel do pokoje uviděl na posteli sedět vzpřímeně 16ti letou dívku se zatnutými prsty na rukou uprostřed astmatického záchvatu. Vedle postele plakala její matka. Bylo to potřetí za posledních několik měsíců co dívka byla hospitalizována kvůli astmatu.  

Lékaři ji už aplikovali injekce adrenalinu aby se pokusili uvolnit dýchací cesty. Ale ani po dvou injekcích nedošlo ke zlepšení. Speigel nevěděl co dalšího by měl udělat. Zeptal se jí: ”Chceš vyzkoušet dechové cvičení?” Přikývla a tak Davide Spiegel hypnotizoval svého prvního pacienta.

Jakmile dívka vstoupila do transu – změněného stavu vědomí,   který je specifický právě pro hypnózu, Spiegel byl připravený na sugesci – aktivní prvek hypnotické terapie. Jde o pečlivě zvolený slovní pokyn, který způsobí podvědomou reakci.Dívka nyní seděla na posteli klidná a soustředěna Spiegel ovšem netušil jakou sugesci by měl zvolit. Na škole měli několik hodin hypnózy ovšem astma v nich neprobírali. Zaimprovizoval a pronesl “ S každým nádechem budeš nadechovat o trochu hlouběji a snadněji”.

Zafungovalo to. Během pěti minut pacientka přestala sípat, ležela na lůžku a spokojeně dýchala. Její matka už neplakala.

Pro lékaře i pacienta to bylo osudové setkání. Dívka vyrostla a vyučila se respiračním terapeutem, zatímco Spiegel se vydal na dráhu klinického hypnotika. Během následujících 50 let založil na Stanfordově univerzitě Centrum pro integrativní medicínu a podle jeho výpočtů zhypnotizoval více než 7 000 pacientů.

David Spiegel je americký psychiatr, profesor a zástupce vedoucího katedry psychiatrie na Lékařské fakultě Stanfordovy univerzity, kde je známý mimo jiné svým výzkumem v oblasti psycho-onkologie, neurobiologie a terapeutické hypnózy a role propojení mysli, mozku a těla v léčbě rakoviny. Vede Stanfordské centrum pro stres a zdraví a je uznávanou autoritou v oblasti klinické užitečnosti hypnózy a neurovědy.

Hypnóza při léčbě bolesti, PTSD a mnoho dalšího

Na první pohled se zdá, že hypnóza je jedním z těch psychologických jevů, které by prostě neměly fungovat. Zajímavé je, že se tak často děje. U mnoha lidí stačí vstoupit do hypnotického stavu, soustředit se a naslouchat sugesci, aby se tato sugesce stala skutečností. 

Když se hypnotizované člověku řekne, že se jeho ruka začne pohybovat jakoby sama od sebe, tak se také začne pohybovat. Když uslyší, že jejich propletené prsty nebude možné od sebe oddělit, bude to, jako by držely pohromadě lepidlem. A když se jim řekne, že se v zrcadle nepoznají, uvidí přes sklo matně povědomého cizince, který napodobuje jejich pohyby.

Pokud se jedná o sugesci, že chronická bolest ustoupí nebo že se úzkost postupně rozplyne, stává se hypnóza cenným terapeutickým nástrojem. Stále více důkazů naznačuje, že hypnóza je účinná pro mnoho lidí, kteří prožívají bolest, úzkost, posttraumatickou stresovou poruchu, stresující porod, syndrom dráždivého tračníku a další potíže. U některých z těchto stavů hypnóza předčí standardní léčbu z hlediska nákladů, účinnosti a vedlejších účinků.

Navzdory desetiletím výzkumu její terapeutické hodnoty a rostoucímu porozumění jejímu mechanismu v mozku se však klinická hypnóza prosazuje pozoruhodně pomalu. Z velké části za to může rozšířená mylná představa, že hypnóza je jen pouhým kouzelnickým trikem.

Hypnotický trans

Když si většina lidí představí hypnotický trans, představí si situaci, kdy je někdo přiměje, aby se dostali do jiného stavu mysli, a pak je proti jejich vůli donutí dělat věci, které by normálně nedělali.

Tato rozšířená mylná představa vychází z toho, že hypnotický trans je něco, co lze člověku vnutit, a že jeho chování, když je v transu, je pod kontrolou hypnotizéra – a mimo jeho schopnost se mu bránit. Toto nepochopení hypnózy je politováníhodné, protože znamená, že mnoha lidem brání zbytečná úzkost v objevení transformační síly, kterou v sobě mají.

Praktiky připomínající hypnózu existují v mnoha kulturách po celém světě již po staletí. Od transu v tradičních léčebných praktikách v jižní Africe přes šamanismus na Sibiři, v Koreji a Japonsku až po indiánskou medicínu Severní Ameriky – mnoho praktik využívá schopnost těla dostat se do stavu podobného hypnóze.

Tranz je stav mysli, který má pro lidi velký potenciál, aby mohli zkoumat, zlepšovat a zvládat problematické situace. Tranz je také zážitek, v jehož rámci mohou lidé zlepšit výkon kvalifikovaných činností a prohloubit své zapojení a radost z běžných činností.

Tranz je jedinečná lidská dovednost, která má velký potenciál zlepšit a obohatit život lidí. Jakmile pochopíte, že to dokáže téměř každý a že je vše ve vaší režii, hlavní otázka zní, proč byste to alespoň nezkusili?

Podle našeho moderního chápání transu se jedná o biologický proces, který byl selektivně přizpůsoben jako nezbytný a užitečný mechanismus přežití jak pro jedince, tak pro náš druh. V současné době je také dobře známo, že prožitek transu je do značné míry pod kontrolou jednotlivce a že veškerá hypnóza je tak vlastně autohypnózou. 

Zdá se, že tato biologická schopnost prožívat trans je do určité míry přítomna u všech lidí. Pravděpodobnost, že někdo zažije trans, je však založena na interakci mezi přirozenou schopností člověka a sociálním kontextem, v němž může k transu dojít. Biologická schopnost prožívat trans se v zásadě skládá ze tří prvků: Disociace, absorpce a sugesce.

Disociace – odpojení od vnější světa 

Disociace, ačkoli není dobře pochopena, je v podstatě proces, při kterém lidé mohou pozastavit své kritické vědomí a zapojit se do prostého toku prožívání.

Je poněkud obtížné jej popsat nebo definovat, a přesto je to stav, který každý z nás někdy zažil. Proces snění, vyladění, vypnutí a prostého stažení pozornosti na vnější svět je formou disociace. Disociace spočívá v tom, že člověk přestane kriticky zkoumat, co se kolem něj děje, a přesune svou pozornost dovnitř.

V mysli se neděje nic konkrétního a vědomí sebe sama je do určité míry oslabené. Není to nějaký stálý nebo stabilní stav, ale dochází k opakovanému přecházení mezi sebe uvědoměním a jeho rozpuštěním.

Navzdory některým dřívějším představám o disociativních prožitcích jako o pouhých předstupních transu existují důkazy, že pouhé prožívání disociativních stavů je zdraví prospěšné. Existují dokonce určité důkazy o tom, že jsme biologicky naprogramováni k tomu, abychom během dne pravidelně cyklicky přesouvali pozornost dovnitř. Tento jev byl označen jako „ultradiánní“ rytmus, který je do jisté míry podobný cirkadiánnímu rytmu. To dává určitý smysl, protože každodenní život zahrnuje zpracování obrovského množství informací a představuje pro nás velkou zátěž. Zdá se, že se u lidí vyvinula schopnost stáhnout se a vypnout přístup k vnímané realitě, aby si „odpočinuli“.

Disociace je základní obranný mechanismus, který lidem pomáhá vyrovnat se s psychickým i fyzickým traumatem poměrně hlubokým způsobem. Nejčastějšími druhy, které lidé zažívají, jsou distancování se od událostí, zkreslení času a narušení paměti. Disociace pomáhá lidem přejít do automatického režimu, aby se vypořádali s vysoce stresovými situacemi a nedošlo k jejich přetížení a oslabení.

Absorpce – pohlcení pozornosti

Dalším procesem, který se zdá být biologickým předchůdcem transu, je absorpce.

Pohlcení je v podstatě schopnost plně se zapojit do nějaké činnosti a věnovat se jí tak, že se sníží vnímání vnější reality. To běžně zažívají lidé při čtení nebo sledování filmů a televize. Mnoho lidí ji zažívá při poslechu hudby. Lidé také popisují, že k tomu dochází, když se věnují nějakému úkolu, který vyžaduje dovednosti nebo schopnosti, nebo když se věnují fyzické aktivitě či sportu.

Vezmeme-li jako příklad čtení románu, mnoho lidí popisuje, že se do textu ponoří natolik, že si vytvářejí realistické a poutavé představy v takové míře, že si neuvědomují plynutí času a události, které se kolem nich dějí. Lidé se samozřejmě liší v míře, do jaké se dokážou nechat pohltit, a ta je více či méně závislá na činnosti nebo úkolu, kterému se věnují. Nicméně někteří lidé se dokážou velmi snadno ponořit do svých představ a pro jiné je to obtížnější.

Mnoho zážitků, které lidé zažívají při disociativním pohlcení, tvoří základ fenoménu transu. Mezi tyto zážitky patří neuvědomování si vnější reality, zkreslení času, mezery nebo poruchy v paměti, hyperreálné prožívání představovaných událostí, hluboký pocit klidu nebo hluboké uvolnění. Tyto druhy prožitků lze v hypnotickém transu zesílit a využít. V západní hypnotické tradici se disociativní/absorbční zážitky řídí nebo ovládají pomocí sugesce.

Sugestibilita

Zdá se, že sugestibilita je také něčím vrozeným a do jisté míry biologicky daným. Je velmi pravděpodobné, že sugestibilita je základem našeho sociálního fungování.

Jak naznačuje termín, sugestibilní je někdo, kdo si pravděpodobně rozumí se skupinou. Sugestibilita neznamená „důvěřivost“, ale spíše to, že člověk s větší pravděpodobností souhlasí se skupinovými normami nebo je přejímá.

Je důležité myslet na sugestibilitu nejen jako na to, že děláte to, co se vám řekne. Spíše naznačuje citlivost na náznaky v okolí, například na to, jaké chování se očekává nebo je přijatelné. Tímto způsobem má sugestibilita ve skupině funkci přežití, neboť členové skupiny musí být schopni číst očekávání a normy skupiny a přizpůsobovat se jim, aby ve skupině zůstali.

Z toho vyplývá, že „sugesce“ není pouhý slovní pokyn nebo příkaz. Sugesci je lépe chápat jako sociální a kulturní kontext, na který jsou lidé více či méně citliví. Zamyslete se nad tím, jak velký je v naší kultuře tlak na to aby jsme se “zařadili” . Pokud vystoupíte “z řady”, ať už omylem nebo záměrně, jsou na vás vyvíjeny nejrůznější sociální tlaky, abyste se vrátili zpět “do řady” . Někteří lidé si je ostře uvědomují, zatímco jiní si jich vůbec nevšímají – někdy záměrně („rebelové“) nebo ze své podstaty.

Využití síly transu

Prožitek transu je velmi lidský. Existují určité vrozené biologické schopnosti, disociace a absorpce, které předurčují lidi k tomu, aby byli schopni prožívat fenomény transu. Je velmi pravděpodobné, že většina lidí zažívá běžný každodenní trans několikrát během dne. Kdykoli se cítíte unavení a zavřete oči a trochu se oddáte dennímu snění, je to doba, kdy se účastníte určité úrovně disociativního prožívání. Povaha denního snění, které můžete zažívat – a jeho intenzita – je funkcí podnětů nebo signálů, které existují ve vašem prostředí, a vaší schopnosti nechat se pohltit.

Víme, že vědomé využívání zážitků v transu jako způsobu řešení problémů nebo posílení prožitků je něco, co se může naučit většina, a pravděpodobně všichni lidé.

Autohypnóza

Jak už jsme si řekli ve skutečnosti pokaždé, když se ponoříme do filmu nebo hodiny rolujeme na telefonu, tak aktivujeme mírný stav hypnózy. Každý člověk schopnost zhypnotizovat sám sebe. Svým způsobem je tedy každá hypnóza autohypnózou, protože práci vždy odvádí vlastní mysl subjektu. Je to podobná praxe jako meditace a můžete se jí tedy naučit a procvičovat jí. Můžete si přečíst knihu; můžete to zkusit sami nebo pracovat s audio-hypnotickými skladbami. Když však začínáte není na škodu nejprve absolvovat sezení s profesionálním hypnotizérem.

Fáze hypnózy.

Stupně hypnózy nejsou rigidní. Jsou to nakonec stavy mozkových vln, takže do nich vstupujete a vystupujete podobně jako třeba do mořských do vln. Obvykle zažijete tři fáze.

Fáze beta: V této fázi se teprve začínáte uklidňovat, ale stále jste velmi dobře vnímaví. Váš mozek produkuje bdělé vlny beta a vy začínáte vnímat, o čem je vaše hypnotické sezení.

Fáze alfa: této fázi se mysl a tělo začínají uklidňovat, protože se dostáváte do velmi uvolněného, meditativnějšího stavu.

Fáze Theta: Nakonec vstoupíte do třetí fáze, ve které váš mozek produkuje vlny theta spojené s hlubokou meditací. Je to téměř snový stav a v tomto okamžiku se mysl stává sugestibilní pro jakýkoli záměr, se kterým pracujete.

Přínosy praxe

Hypnóza funguje tak, že nás uvádí do sugestibilního stavu, v němž to, co si představujeme, připadá nevědomé mysli skutečné. Zde jde o to, že jsme schopni prolomit negativní vzorce a chování tím, že dovolíme svému podvědomí, aby je pustilo, což může být v běžném bdělém stavu obtížné. „V tomto stavu je každý sugestibilnější, takže je to ideální doba pro to, abyste si sami sobě podstrčili vlastní sugesce.

Autohypnozu můžete použít na zbavení se závislosti, zlepšení sebevědomí, zbavit se úzkosti a stresu a mnoho dalšího. Když si dokážete živě představit stav, kterého chcete dosáhnout a v autohypnoze to provedete velmi silně to ovlivní vaše podvědomí tím správným směrem.

Jak se zhypnotizovat

Připravte se:
Najděte si klidné místo, kde nebudete rušeni, a posaďte se do pohodlného křesla s nohama položenýma na podlaze. Pokud chcete, aby to bylo ještě uvolněnější a léčivější, můžete si lehnout – pokud neusnete! Klidně si zapalte svíčky a pusťte si ambientní hudbu beze slov. Nezapomeňte si ztišit telefon.

Upřete svůj pohled:
Zvolte si bod, někde před sebou a nad sebou ve svém zorném poli (místo na zdi apod.) a soustřeďte se na něj. Uvolněte ramena. Představte si, že se vaše periferní vidění začíná rozmazávat, a uvolněte se. Rozšiřte své vědomí do dvou rohů místnosti před vámi a zároveň udržujte pozornost na tento bod, periferní vidění rozostřené a uvolněné, ramena uvolněná. Rozšiřte své vědomí na dva rohy místnosti za vámi a zároveň se soustřeďte na bod. Tím rozšíříte své vědomí a podpoříte proces uvolnění. Zjemněte pohled a vnímejte celou místnost, aniž byste pohnuli očima.

Stanovte si záměr:
Napište si nebo nahlas vyslovte, jaký je váš záměr nebo přání pro cestu autohypnózou (např. cítit se klidněji, soustředěněji, sebevědoměji, být zdravější, kreativnější atd.)

Dýchejte:
Třikrát se zhluboka nadechněte. Dýchejte uvolněně, vydechujte uvolněně. Pokud chcete, opakujte více než třikrát. 

Staňte se pozorovatelem:
Představte si, že můžete projít scénářem, který chcete posunout dál. Představte si ho takový, jaký je. Pokud jste tedy ve stresu nebo prokrastinujete, představte si, že můžete pozorovat sami sebe, jak to prožíváte jako myšlenkový film, soucitnou optikou, jako byste byli svým nejlepším přítelem. Může to být více vizuální nebo více emocionální, podle toho, jak vaše mysl pracuje.

Vnímejte to ve svém těle:
Myslete na svůj záměr nebo přání a představte si, kde se energie vašeho přání nachází ve vašem těle. Může to být ve vašem srdci, v žaludku – kdekoli, kde se cítíte dobře. Znovu se nadechněte a myslete na své přání. Kdyby vaše přání bylo barvou, jakou by mělo barvu? Kdyby to byla emoce, jaká by to byla emoce? Položte si ruku na tu část těla, kde jste si představovali, že přání žije. Pokračujte v dýchání a vdechujte svému přání život.

Použijte svou představivost:
Dále si představte situaci tak, jak si ji přejete. Jaké by to bylo kdyby.

Pohybujte svým záměrem po těle:
Soustřeďte se na to, aby se energie tohoto pozitivnějšího stavu pohybovala po vašem těle. To je vaše mysl přání; je to posvátná studna záměrné energie, zásobárna neomezených zdrojů, které máte vždy k dispozici.

Zapojte své smysly:
Představte si nejlepší možný scénář, ve kterém se věci vyvíjejí ještě lépe, než jste doufali. Zkuste to v mysli prožít všemi smysly – cítit to, vidět to, slyšet to. Představte si, že je to silnější, jasnější a intenzivnější. Ukotvěte tento pocit ve svém těle. Přibližte ruku k místu, kde ho v těle cítíte nejsilněji, a dýchejte do něj.  

Ukončete sezení:
Jemně se vyveďte ven: ještě několikrát se nadechněte uvolnění a vydechněte uvolnění. Držte ruku v místě, kde cítíte pozitivní zdroje a pocity ve svém těle. Poděkujte si za to, že jste si dopřáli tuto chvíli uvolnění a záměrné cesty do své mysli.