“Cítím obrovskou vinu,” přiznal Chamath Palihapitiya, bývalý viceprezident pro růst počtu uživatelů ve společnosti Facebook, před posluchači ze Stanfordu. Odpovídal na otázku týkající se jeho podílu na zneužívání chování spotřebitelů. “Krátkodobé, dopaminem poháněné smyčky zpětné vazby, které jsme vytvořili, ničí fungování společnosti,” vysvětlil. Ve své přednášce Palihapitiya zdůraznil něco, co většina z nás ví, ale málokdo si to skutečně uvědomuje: chytré telefony a platformy sociálních médií, které podporují, z nás dělají skutečné závisláky. Ačkoli je snadné toto tvrzení odmítnout jako hyperbolu, tak platformy jako Facebook, Snapchat a Instagram využívají stejné nervové obvody, jaké používají hrací automaty a kokain, aby nás udržely v co největším používání svých produktů. Bližší pohled na základní vědecké poznatky vás možná přiměje k zamyšlení, až příště ucítíte, jak vám vibruje mobil v kapse.
Nikdy sám
Pokud jste někdy ztratili telefon, možná jste zažili mírný stav paniky, dokud se nenašel. Přibližně 73 % lidí tvrdí, že zažívá tuto jedinečnou příchuť úzkosti, což dává smysl, když uvážíte, že dospělí v USA stráví v průměru 2-4 hodiny denně ťukáním, psaním a posouváním na svých zařízeních – to činí více než 2600 dotyků denně. Většina z nás je se svým digitálním životem tak úzce spjata, že někdy cítíme, jak nám telefon vibruje v kapse, i když tam vůbec není.
Ačkoli na samotných chytrých telefonech není nic, co by bylo ze své podstaty návykové, skutečným motorem naší vazby na tato zařízení je hypersociální prostředí, které poskytují. Díky aplikacím jako Facebook, Snapchat, Instagram a dalším nám chytré telefony umožňují nosit v kapse obrovské sociální prostředí po celou dobu našeho života. Ačkoli se lidé vyvinuli tak, aby byli společenští – což je klíčový rys našeho úspěchu jako druhu -, sociální struktury, v nichž se nám daří, obvykle obsahují asi 150 jedinců. Tento počet je řádově menší než 2 miliardy potenciálních spojení, která dnes nosíme po kapsách. Není pochyb o tom, že chytré telefony jsou pro společnost nesmírným přínosem, ale vysoká cena, kterou za to platíme je stále zřejmější. Studie začínají prokazovat souvislosti mezi používáním chytrých telefonů a zvýšenou mírou úzkosti a deprese, špatnou kvalitou spánku a zvýšeným rizikem zranění nebo úmrtí v autě. Mnozí z nás by si přáli trávit na telefonech méně času, ale je pro ně neuvěřitelně obtížné se od nich odpojit. Proč je tak těžké ignorovat naše chytré telefony?
Páky v našem mozku – dopamin a sociální odměna
Dopamin je chemická látka produkovaná naším mozkem, která hraje hlavní roli v motivaci chování. Uvolňuje se, když se zakousneme do chutného jídla, při sexu, po cvičení a, což je důležité, při úspěšných sociálních interakcích. V evolučním kontextu nás odměňuje za prospěšné chování a motivuje nás k jeho opakování.
Lidský mozek obsahuje čtyři hlavní dopaminové “dráhy” neboli spojení mezi různými částmi mozku, které fungují jako dálnice pro chemické zprávy zvané neurotransmitery. Každá dráha má své vlastní přidružené kognitivní a motorické (pohybové) procesy. Tři z těchto drah – mezokortikální, mezolimbická a nigrostriatální – jsou považovány za naše “dráhy odměny” a bylo prokázáno, že ve většině případů závislostí jsou dysfunkční. Jsou zodpovědné za uvolňování dopaminu v různých částech mozku, který utváří aktivitu těchto oblastí. Čtvrtá, tuberoinfundibulární dráha, reguluje uvolňování hormonu zvaného prolaktin, který je nezbytný pro produkci mateřského mléka.
Ačkoli se dráhy odměny (obrázek 1) liší svým anatomickým uspořádáním, všechny tři se aktivují při očekávání nebo prožívání odměňujících událostí. Zejména posilují asociaci mezi určitým podnětem nebo sekvencí chování a následným dobrým pocitem z odměny. Pokaždé, když reakce na podnět vyústí v odměnu, tyto asociace sílí díky procesu zvanému dlouhodobá potenciace. Tento proces posiluje často používaná spojení mezi mozkovými buňkami zvanými neurony tím, že zvyšuje intenzitu, s jakou reagují na určité podněty.
I když nejsou tak intenzivní jako zásah kokainem, pozitivní sociální podněty podobně vyvolají uvolnění dopaminu, což posílí jakékoli chování, které mu předcházelo. Kognitivní neurovědci prokázali, že odměňující sociální podněty – rozesmáté tváře, pozitivní uznání od našich vrstevníků, zprávy od blízkých – aktivují stejné dopaminergní dráhy odměny. Chytré telefony nám poskytly prakticky neomezený přísun sociálních podnětů, a to jak pozitivních, tak negativních. Každé oznámení, ať už jde o textovou zprávu, “lajk” na Instagramu nebo upozornění na Facebooku, má potenciál být pozitivním sociálním podnětem a přílivem dopaminu.
Ruce, které táhnou – Chyby v předvídání odměn a proměnlivé rozvrhy odměn
Vzhledem k tomu, že většina platforem sociálních médií je zdarma, spoléhají se na příjmy od inzerentů, aby dosáhly zisku. Tento systém na první pohled funguje pro všechny zúčastněné, ale vytvořil závody ve zbrojení o vaši pozornost a čas. Vítězi tohoto závodu ve zbrojení se nakonec stanou ti, kteří nejlépe využijí svůj produkt k zásahu do funkcí mozkových systémů odměňování.
Chyby v předvídání odměn
Výzkum v oblasti odměn a závislostí se v poslední době zaměřil na vlastnost našich dopaminových neuronů, která se nazývá kódování chyb predikce odměny (RPE). Tyto chyby predikce slouží v našem mozku jako zpětnovazební signály zprostředkované dopaminem (obrázek 2). Tuto neurologickou vlastnost již léta využívají majitelé kasin ve svůj prospěch. Pokud jste někdy hráli automaty, určitě jste zažili intenzivní očekávání, zatímco se tato kola otáčejí – okamžiky mezi stisknutím páky a výsledkem poskytují našim dopaminovým neuronům čas na zvýšení aktivity, což vytváří pocit odměny už jen tím, že hrajete. Jinak by to nebyla zábava. Jakmile se však negativní výsledky nahromadí, ztráta dopaminové aktivity nás povzbudí k tomu, abychom se od hry odpojili. Proto je třeba udržovat rovnováhu mezi pozitivními a negativními výsledky, aby se zájem našeho mozku udržel.
Variabilní rozvrhy odměn
Jak aplikace sociálních médií využívají tuto dopaminem řízenou strategii učení? Podobně jako u hracích automatů je v mnoha aplikacích zavedeno schéma odměn optimalizované tak, aby vás co nejvíce zaujalo. Variabilní rozvrhy odměn zavedl psycholog B. F. Skinner ve 30. letech 20. století. Ve svých pokusech zjistil, že myši reagují na podněty spojené s odměnou nejčastěji, když je odměna podávána po různém počtu reakcí, což vylučuje schopnost zvířete předvídat, kdy bude odměněno. Lidé na tom nejsou jinak; pokud vnímáme odměnu jako náhodně doručenou a pokud je kontrola odměny spojena s malými náklady, nakonec si ji zvykneme kontrolovat (např. závislost na hazardních hrách). Pokud budete dávat pozor, možná zjistíte, že kontrolujete telefon při sebemenším pocitu nudy, a to čistě ze zvyku. Programátoři za obrazovkami tvrdě pracují na tom, abyste přesně tohle dělali.
Boj o váš čas
Pokud jste uživateli Facebooku déle než několik let, pravděpodobně jste si všimli, že stránka rozšiřuje svá kritéria pro oznámení. Když se poprvé připojíte ke službě Facebook, vaše centrum oznámení se točí kolem počáteční sady navázaných spojení, což vytváří ono zásadní spojení mezi oznámením a sociální odměnou. Jakmile však začnete Facebook používat více a začnete komunikovat s různými skupinami, událostmi a umělci, bude i toto centrum oznámení aktivnější. Po nějaké době budete moci aplikaci kdykoli otevřít a oprávněně očekávat, že budete odměněni. V kombinaci s nízkými náklady na kontrolu telefonu máte docela silnou motivaci se přihlásit, kdykoli můžete.
Další příklady poukazují na promyšlenější snahu monopolizovat váš čas. Vezměte si, jak Instagram zavedl plán odměn s proměnlivým poměrem. Jak bylo vysvětleno v tomto rozhovoru v pořadu 60 Minutes, algoritmy oznámení Instagramu někdy zadrží “lajky” na vašich fotografiích, aby vám je doručily ve větších dávkách. Takže když zveřejníte svůj příspěvek, můžete být zklamáni, že najdete méně reakcí, než jste očekávali, abyste je později obdrželi ve větším množství. Vaše dopaminová centra byla těmito počátečními negativními výsledky nastavena tak, aby silně reagovala na náhlý příliv sociálního ocenění. Toto použití proměnlivého plánu odměn využívá naší dopaminem podmíněné touhy po sociálním potvrzení a optimalizuje rovnováhu negativních a pozitivních zpětnovazebních signálů, dokud se z nás nestanou navyklí uživatelé.
Zpochybňujte své návyky
Chytré telefony a aplikace sociálních médií v dohledné době nikam nezmizí, takže je na nás jako uživatelích, abychom se rozhodli, kolik času jim chceme věnovat. Pokud se nezmění model zisku založený na reklamě, budou společnosti jako Facebook i nadále dělat vše pro to, aby vaše oči byly co nejčastěji přilepené k obrazovce. A pomocí algoritmů, které využívají naše obvody odměňování řízené dopaminem, obracejí náš mozek proti nám. Pokud však chcete trávit na telefonu méně času, existuje řada strategií, jak dosáhnout úspěchu. Pokud budete dělat takové věci, jako je vypnutí oznámení pro aplikace sociálních médií a udržování černobílého displeje, snížíte tím schopnost telefonu upoutat a udržet vaši pozornost. Především je však uvědomělé používání technologie tím nejlepším nástrojem, který máte k dispozici. Takže až příště vezmete do ruky telefon, abyste zkontrolovali Facebook, můžete se sami sebe zeptat: “Opravdu mi to stojí za to, abych tomu věnoval čas?”.
Jsem učitelka a toto vše se samozřejmě odráží i na přístupu dětí k jakýmkoli jiným činnostem. Tento systém odměn je nastavený tak, aby každý bez nějaké větší námahy dosáhl tak vysoké dopaminové reakce, kterou by v reálu často dosáhl jen po opravdu dlouhodobém a cílevědomém úsilí, tady ale stačí jen čas a pár kliknutí k tomu stejnému efektu. Je to obrovská past na člověka, který není na něco takového mentálně připraven a podléhá těmto nástrahám. Děti, které dříve ten čas věnovaly kroužkům, přípravě do školy, nebo opravdovým kontaktům s kamarády, jsou opravdu v zajetí těchto lákadel. Škola, která vyžaduje soustavnou práci, soustředěnost, pustit se někdy i do něčeho, co mne zrovna nebaví, bude v porováním s tímto vždycky na druhé koleji, i kdyby tam učili ti nejskvělejší a nejmotivovanější učitelé. Heslo- hlavně aby to děti bavilo, je v podstatě hrozné, protože v životě často musíme dělat i věci, které jsou potřebné a ne jen zábavné, ale jak se školy snaží bojovat o dětský čas, vydávají se touto cestou a děti jsou pak slabšími a slabšími osobnostmi ještě více. Často nedokáží dokončit něco, co zpočátku vypadá složitě, ani se vlastně do toho nepustí, i obyčejné psaní psacím písmem už je jim často nezvladatelné. Nejhorší je, když vidíte miminka sotva roční, která místo aby si žužlala kostky a hračky a ochutnávala svět všemi smysly mají v ručičkách mobily a jen prstem šoupají tam a sem . Všechno je s mobilem tak jednoduché , že? Děti nezlobí, člověk o nich ani neví, nedělají rošťárny, protože hrají hry na telefonu, nerozbíjejí okna, protože jim stačí někoho vyprovokovat třeba na nějaké síti, děti neotravují, že chtějí abyste jim četli pohádku, v podstatě se bez vás obejdou, vystačí si se svým přístrojkem. Za mne je toto největší pohroma, která nás v moderní době mohla potkat, protože je to opravdu past, ze které nemáme šanci vyváznout bez nějaké větší újmy Spousta dětí nemá zájmy, nemají slovní zásobu, všechno si vysvětlují jen technicky a analyticky, sociální dovednosti jim velice chybí, často se někteří chovají k lidem jako by to byly stroje… Mohla bych takto psát ještě několik stránek, je to velice smutné, že lidstvo vyvinulo takovou techniku, která jej vesměs spíše ničí, než mu pomáhá, ale když bych něco takového řekla před pěti lety, byla bych zpátečník, dinosaurus, nepřizpůsobivý tvor, který se neumí přizpůsobit pokroku. A možná to tak je, protože pokroku, kde klesá lidská hodnota a je nahrazena pouhou technikou, kdy lidé se odcizují jeden od druhého a záleží jim zejména na jejich vlastním systému odměn a nikoli na tom, jak to vnímají ostatní, tak takovému pokroku nikdy tleskat nebudu. Člověk má být hlavně člověkem a pracovat na tom, aby to jeho člověčenství pěstoval a hýčkal si ty své části, které ho odlišují od zvířat a od přístrojů, ale člověk pod vládou telefonů se opravdu chová často jako naprogramovaná loutka, nebo nějaké zviřátko, bez přemýšlení… myslím, že zachránit nás může snad jen nějaký bůh… jak říkal už v roce 1966 filosof Martin Heidegger (i když to bylo v jiné souvislosti samozřejmě).
Bohužel je to pravda. Já to zvládám bez sociálních síti a dlouho jsem neměl ani mailovou adresu,ale musel jsem alespoň to zavést kvůli práci. Vadila mě vždycky manipulace se mnou a ztráta času co mohu využít lepé! Raději jsem s dcerou hrál na schovku a četl ji pohádky před spaním. Knížky čtu vždy klasické atd.
Lidé přestali v rodinách mezi sebou spolu komunikovat ,každý má svůj mobil a to je středobodem našeho
Světa ,kde jsou slova, úsměv, ,obejmutí , jsme jejich otroci a to je třeba zdůraznit, dítě potřebuje pohyb ,přírodu a komunikaci s rodiči je potřeba to stále a
Všude zdůrazňovat, že vzniká velká závislost na telefonech a sociálních sítích hlavně ty chytré telefony ……..ale hlavně odcizení lidských bytostí , které si ani neuvědomují co činní , když ten druhý vedle nich strádá , protože ten druhý partner na mobilu tráví i několik hodin každý den i nocí ……. a co našem duše ,které trpí smutkem osamění ?
Ďakujem za poslané články, ktoré sú veľmi poučné. Veľa vecí si človek ani neuvedomuje aké sú dosahy na ľudský organizmus Ešte raz vďaka. S pozdravom Mária.
Tak to je síla! A co ty deti, od rána se ani nehnou od tabletu. Je cesta, jak ich od toho odučit?