Nekonečná síla vůle: Odhalení tajemství našeho největšího vnitřního zdroje 4.78/5 (79)

“Válka mezi vaším současným já a budoucím já. Boj mezi okamžitou gratifikací a dlouhodobými cíli. To je každodenní výzva, kterou řešíme, často aniž bychom si to uvědomili. Tato bitva je v srdci našeho chování, našich návyků a našeho úsilí o zlepšení sebe sama. Ale co kdybychom měli zbraně k tomu, abychom tento boj vyhráli?

Jestliže se cítíte, jako byste byli v konstantním boji mezi tím, co chcete udělat a tím, co byste měli udělat, tento článek je pro vás. Připojte se k nám na této cestě poznání a objevte, jak můžete zmocnit svého vnitřního slona, posílit svou vůli a přiblížit se k životu, který si skutečně přejete.”

“Dr. Kelly McGonigal je přední odbornicí v oblasti psychologie se specifickým zaměřením na téma vůle a sebeovládání. Její práce na Stanfordově univerzitě a příspěvky do populárních médií, včetně přednášek na konferenci TED, ji učinily jednou z nejuznávanějších hlasů v oboru. McGonigalová pečlivě provádí průzkumy a předkládá své poznatky tak, aby byly srozumitelné a použitelné pro širokou veřejnost. V tomto článku čerpáme z jejích výzkumů a doporučení, abychom vám přinesli několik praktických strategií pro zlepšení a posílení vaší vůle. Ponořme se do hlubin tohoto fascinujícího tématu a zjistíme, jak můžeme všichni těžit z McGonigalových odborných znalostí.”

1.Zrušte systém odměn

Představte si, že jste právě přišli domů z práce. Měli jste špatný den a jste ve velkém stresu. No a zjistili jste, že vaše žena nebo manžel upekli úžasný čokoládový dort. Je na stole a vy už cítíte chuť vláčného těsta, které je tak akorát sladké, aby ladilo s krémovou rozpuštěnou čokoládovou polevou. Nejprve si naservírujete malý kousek, pak druhý a třetí. Cítíte se plní, ale možná byste si mohli dát ještě poslední kousek. Zasloužíte si něco dobrého po tom hrozném dní, který jste měli. Než se nadějete, Dort už je skoro pryč. Snědli jste ho celý? Ale ne. Jak se cítíte? Přecpaně? Provinile? Frustrovaně? Nejspíš cítíte všechny tyto emoce.

Ale neměl vám Dort naopak zlepšit náladu? Systém odměn může být jedním z vašich největších nepřátel, pokud jde o pevnou vůli a disciplínu. Je to také způsob, jakým vás váš mozek klame. Vyhledáváme potěšení a odměny, i když daný zážitek neodpovídá slibům. Průzkum týkající se stresu zjistil, že pouze 16% lidí, kteří jedí, aby snížili stres, uvádí, že jim to skutečně pomáhá. Jiná studie zjistila, že ženy nejčastěji jedí čokoládu, když se cítí úzkostně nebo deprimovaně.

Ale jediná stabilní změna nálady, kterou uvádějí, je zvýšení pocitu viny. A pokud je odsuzujete, nezapomeňte, že to děláte také. Určitě se najde něco, o čem jste přesvědčeni, že vás dělá šťastnými, a přitom vás to nakonec jen mrzí. Je pravděpodobné, že je to něco, o čem věříte, že by vás udělalo šťastnými, kdybyste se toho dokázali nabažit. Nezdravé jídlo, cigarety, ještě jeden díl vašeho oblíbeného seriálu. Opravdu vám ten hamburger tak chutná, nebo ho nakonec sníte tak rychle, že ho sotva ochutnáte?

Dvojí systém odměn

V našem mozku existuje dvojí systém odměn. Máme totiž dvě různé části mozku, které hrají roli v motivaci a rozhodování.

• Systém okamžité odměny (impulzivní systém): Tento systém je spojen s naším primitivním mozkem, často označovaným jako limbický systém nebo “plazí mozek”. Jeho hlavním cílem je uspokojit naše okamžité potřeby a touhy – jestli máme hlad, chceme jíst; jestli se cítíme unavení, chceme spát. Tento systém je velmi silný a často může převážit, když se cítíme stresovaní, unavení nebo ohrožení.
• Systém odložené odměny (reflexivní systém): Tento systém je spojen s naším vyšším mozkem, především s prefrontálním kortexem, který je centrem plánování a dlouhodobého myšlení. Tento systém nám umožňuje odložit okamžité uspokojení ve prospěch dlouhodobějších cílů a odměn.

Oba tyto systémy jsou důležité pro naše přežití a fungování, ale mohou často být v konfliktu. Například, když se snažíme zhubnout, naše okamžitá touha po jídle (impulzivní systém) může být v konfliktu s naším dlouhodobým cílem zdravého životního stylu (reflexivní systém).

Z evolučního hlediska může tato tendence vycházet z potřeby našich předků řešit okamžité problémy a výzvy pro přežití. Když se naši předkové setkali s okamžitou odměnou, jako je dostupný zdroj potravy, bylo pro ně výhodné tuto odměnu ihned využít. Budoucnost byla nejistá a odložené odměny nebyly zaručené. Proto naše mozky vyvinuly přednost pro okamžité odměny.

Tato tendence může být také spojena s naší biologickou potřebou rychle reagovat na okamžité hrozby a příležitosti. Naše schopnost rychle zareagovat na okamžité odměny nám může pomoci přežít v nebezpečných situacích, zatímco schopnost odložit gratifikaci může být méně důležitá v krátkodobém horizontu.

Nicméně, v našem moderním světě, kde je dlouhodobé plánování a sebekontrola často důležitější pro úspěch a pohodu, může tato evolučně stará tendence někdy vést k problematickému chováním, jako je nadměrná konzumace, nedostatečné šetření na penzi, nebo chronické odkládání úkolů.

Jednou z klíčových věcí je, jak se naučit lépe spravovat tento konflikt a jak posílit naši schopnost odložené gratifikace, což je klíčové pro zlepšení sebeovládání. K tomu je potřeba si jasně uvědomit a rozlišit která činnost nám přináší pouze momentální odměnu ale je pro nás zároveň dlouhodobě škodlivá.

4 postupy jak nenásilně změnit nastavení mysli pro vnímání odměny

Předefinování cílů a hodnot: Namísto zaměření na okamžité odměny můžeme pracovat na definování a zaměření se na naše dlouhodobé cíle a hodnoty. To může zahrnovat identifikaci toho, co je pro nás skutečně důležité, a hledání způsobů, jak tyto cíle a hodnoty začlenit do našeho každodenního života.

Mindfulness: Tato technika nás učí, jak se plně soustředit na přítomný okamžik a přijímat naše myšlenky a pocity bez soudů nebo reakcí. Toto může pomoci rozpoznat a zmírnit chutě a pokušení, které vedou k nezdravým rozhodnutím.

Sebe-soucit: Sebe-soucit může být klíčem k udržení motivace a vytrvalosti při náročných změnách. Když jsme k sobě milosrdní, místo toho, abychom se na sebe hněvali za chyby, můžeme se cítit méně stresovaní a víc motivovaní k pokroku.

Plánování a předvídání: vytvořte si plán pro situace, kdy můžeme narazit na pokušení nebo výzvy. To může zahrnovat vytváření scénářů typu “když – pak” (například: “Když budu mít chuť na cigaretu, pak si místo toho dám žvýkačku.”).

2.Skončete se morálním licencováním

Morální licencování je psychologický koncept (někdy se nazývá jako „efekt zásluh“), který se týká způsobu, jakým naše minulé dobré činy mohou ovlivnit naše budoucí rozhodování. Konkrétně, koncept morálního licencování naznačuje, že když uděláme něco, co považujeme za “dobré”, může to paradoxně vést k tomu, že později uděláme něco, co je “špatné”.  Je to jeden ze způsobů, jak se vás vlastní mysl snaží obelstít, abyste podlehli okamžitému uspokojení. Tento trik na vás hraje váš mozek, v němž vám za cokoliv, co vám dává pocit hrdosti, uděluje povolení následovat nějaký impuls. 

Z evolučního hlediska může být morální licencování součástí našeho snažení vyvážit různé potřeby – potřebu být vnímáni jako morální jedinci v sociální skupině, ale také potřebu maximalizovat náš vlastní prospěch a zájmy. Můžeme vidět morální licencování jako způsob, jak navigovat těmito různými a někdy protichůdnými potřebami. V historickém kontextu mohlo být výhodné pro přežití a reprodukční úspěch jedince být vnímán jako kooperativní a altruistický, zatímco také maximalizovat vlastní prospěch tam, kde to bylo možné.

Morální licence vás svádí k tomu, abyste jednali proti sobě. Přesvědčí vás, že sebepoškozování je vlastně něco dobrého. Zeptejte se sami sebe. Využíváte svého dobrého chování k tomu, abyste si dali povolení udělat něco, co bude sabotovat vaše větší cíle?

Příkladem tohoto fenoménu může být situace, kdy jedinec po intenzivním cvičení jí velkou porci nezdravého jídla s tím, že si myslí, že si to “zaslouží” nebo že si to může “dovolit”, protože předtím cvičil.

Porozumění tomuto konceptu morálního licencování vám může pomoci zlepšit své sebeovládání. Když si uvědomíme, že jsme náchylní k tomuto typu chování, můžeme se snažit být ostražitější vůči svým rozhodovacím procesům a udržet se více v souladu s našimi dlouhodobými cíli a hodnotami.

Zde je několik řešení pro boj s fenoménem morálního licencování

1. Uvědomění si svého chování: Prvním krokem k překonání morálního licencování je si uvědomit, že k němu dochází. To znamená rozpoznat, kdy se nám podaří udělat něco “dobrého” a kdy se nám podaří udělat něco “špatného”, a udržovat vědomí o tom, jak tyto činy ovlivňují naše další rozhodování.
2. Připomenutí si dlouhodobých cílů: Když se nacházíme v situaci, kdy bychom mohli upadnout do morálního licencování, může být užitečné připomenout si naše dlouhodobé cíle a hodnoty. To nám může pomoci udržet se na správné cestě a neodchýlit se od našich cílů kvůli okamžitému pokušení.
3. Změna pohledu na “odměny”: Místo toho, abychom se odměňovali za dobré chování nezdravými nebo škodlivými činy, můžeme se snažit najít zdravější a produktivnější způsoby, jak se odměnit. Například, místo toho, abychom se odměnili za cvičení nezdravým jídlem, můžeme si namísto toho dopřát relaxační koupel, procházku v přírodě nebo čas strávený čtením oblíbené knihy.
4. Podpora a zodpovědnost: Získání podpory od ostatních může také pomoci překonat morální licencování. Když sdílíme naše cíle a hodnoty s rodinou, přáteli nebo spolupracovníky, může nám to poskytnout dodatečnou motivaci a pocit zodpovědnosti, abychom se drželi našich plánů.

3.Nepoužívejte myšlení typu „všechno nebo nic“

Tento koncept odkazuje na tendenci lidí kategorizovat své chování jako buď “správné” nebo “špatné”. To může často vést k tomu, co je někdy nazýváno “všechno nebo nic” myšlením.

Myšlení typu “všechno nebo nic” je forma kognitivní zkreslení, kde osoba vidí věci pouze v extrémních, absolutních kategoriích. V kontextu síly vůle a sebekontroly, to může znamenat, že pokud člověk udělá jednu malou chybu na cestě k dosažení svého cíle, může se domnívat, že zcela selhal a pak možná zcela vzdá cíl.

Například, pokud někdo má za cíl jíst zdravě a jednoho dne sní kousek dortu, myšlení “všechno nebo nic” by mohlo vést k tomu, že se domnívá, že zcela selhal v držení zdravého stravování a možná pak bude jíst nezdravě pro zbytek dne nebo dokonce pro zbytek týdne.

Není úplně jasné, proč se vyvinulo kognitivní zkreslení jako je “všechno nebo nic”. Avšak, někteří vědci navrhují, že mohlo vzniknout jako efektivní strategie pro rychlé rozhodování v prostředí, kde rychlost byla často důležitější než nuance. Například v situaci, kde jsme čelili možnému nebezpečí, bylo nejspíše lepší rychle rozhodnout, zda to nebezpečí je reálné a zda utíkat, než zvažovat všechny nuance a možnosti.

Také z evolučního hlediska, tendence vidět svět v absolutních termínech může pomáhat v určitých sociálních interakcích. Například, když se jedná o hodnocení důvěryhodnosti druhých, může být užitečné mít tendenci k absolutnímu hodnocení (“Tato osoba je vždy důvěryhodná” versus “Tato osoba není nikdy důvěryhodná”), protože to může vést k konzistentnějšímu a předvídatelnějšímu chování.

Nicméně, i když tento způsob myšlení může mít nějaké evoluční výhody, v moderním světě, kde je často třeba zvládat složitější situace, může myšlení typu “všechno nebo nic” často vést k problémům a nesprávným úsudkům.

Překonání kognitivního zkreslení, jako je myšlení typu “všechno nebo nic”, vyžaduje čas a praxi.

Zde jsou 4 strategie, které mohou pomoci:

1. Pozorování a uvědomování si zkreslení: První krok k překonání jakéhokoli kognitivního zkreslení je uvědomit si, kdy a jak se objevuje. Zkuste si všímat, kdy se u vás objevuje myšlení typu “všechno nebo nic” a jak to ovlivňuje vaše rozhodování a emoce.
2. Zkoumání alternativ: Když si uvědomíte, že uplatňujete myšlení typu “všechno nebo nic”, zkuste si představit alternativní možnosti, které jsou někde uprostřed. Například, pokud si myslíte, že něco je “úplná katastrofa”, zkuste se zeptat: “Co kdyby to bylo jen nepříjemné, ale ne katastrofa?”
3. Kognitivní restrukturalizace: Toto je technika z kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která zahrnuje identifikaci a výzvu negativních a zkreslených myšlenek a nahrazení je přesnějšími a méně zkreslenými myšlenkami. Například, pokud máte tendenci myslet, že když se něco pokazí, je to katastrofa, mohli byste začít pracovat na nahrazení této myšlenky myšlenkou, že chyby jsou běžnou součástí života a příležitostí k učení.
4. Mindfulness a meditace: Tyto praktiky mohou pomoci zlepšit uvědomování si vlastních myšlenkových procesů a přerušit automatické reakce, které mohou vést ke kognitivním zkreslením. Mindfulness vás učí být plně přítomni v daném okamžiku a přijímat věci takové, jaké jsou, aniž byste je hodnotili nebo soudili.

Snažte se myslet na své chování jako na kontinuum, kde máme mnoho příležitostí k učení a růstu.

Místo toho, abychom se zaměřovali na to, co jsme udělali “špatně”, měli bychom se zaměřit na to, co můžeme udělat lépe příště. Toto zahrnuje učení se z našich chyb, místo abychom se jim vyhýbali nebo je ignorovali, a také se tím učíme být laskaví k sobě samým, když někdy selžeme.

Toto myšlení vede k větší pružnosti, odolnosti a schopnosti se odradit od malých překážek na cestě k našim cílům.

Pamatujte, že překonání kognitivních zkreslení vyžaduje čas a praxi, takže buďte trpěliví sami k sobě a nevzdávejte to, pokud se někdy vrátíte k starým myšlenkovým vzorcům. Každý krok vpřed je pokrok.

4.Nečekejte na své budoucí já

Tento koncept, nazývaný “čekání na své budoucí já”, je založen na časté lidské tendenci představovat si, že naše budoucí já bude schopné lépe zvládnout úkoly, vyhnout se pokušení a být obecně produktivnější než naše současné já. To může vést k prokrastinaci a odkládání úkolů, které bychom měli dělat nyní, s předpokladem, že naše budoucí já bude schopné tyto úkoly zvládnout lépe.

Tato tendence může vést k nesplnění našich cílů a sabotovat naše úsilí o sebeovládání. Místo toho, abychom odkládali úkoly a očekávali, že naše budoucí já bude schopné se s nimi lépe vypořádat, bychom měli začít dělat tyto úkoly hned nyní.

Měli bychom o každém našem rozhodnutí, které dnes uděláme, přemýšlet jako o rozhodnutí, které budeme dělat po zbytek našeho života. Například, pokud se rozhodneme vykouřit pět cigaret dnes, měli bychom se ptát sami sebe, jestli jsme ochotni kouřit pět cigaret každý den po zbytek našeho života.

A pokud se přistihnete, že si říkáte, ale to je jen dneska, zítra se změním, hned se zastavte. Už víte, jak to funguje, že? Používáte to jako berličku a jen předstíráte, že zítra to bude jiné. Pokud se nezměníte teď, zítřek bude stejný jako dnešek. Je pro vás dnešní potěšení tak důležité, že jste ochotní za něj mít mizernou budoucnost?

Tři strategie pro překonání této pasti vlastního myšlení:

1.Představování si svého budoucího já: tato technika zahrnuje aktivní vizualizaci sebe sama v budoucnosti, kdy budete čelit důsledkům rozhodnutí, které děláte nyní. To vám může pomoci lépe pochopit a cítit dopady vašich současných rozhodnutí na vaši budoucnost.

2. Převýchova svého “vnitřního hlasu”: měli bychom pracovat na změně našeho “vnitřního hlasu”, který nás často nutí odložit naše úkoly a cíle na později. Tím, že naučíme tento vnitřní hlas být více podporující a méně kritický, můžeme se stát více motivovaní k akci nyní, místo abychom čekali na své “budoucí já”.

3.Rozvíjení sebekázně: jedním z klíčů k překonání tohoto kognitivního zkreslení je rozvíjení sebekázně. To zahrnuje vytváření konkrétních plánů a strategií pro dosažení našich cílů, a také rozvíjení schopnosti odolat okamžitým pokušením a odložit okamžitou gratifikaci pro dlouhodobý prospěch.

5.Šetřete zdroj své síly vůle

Síla vůle je schopnost jedince regulovat své chování a cíleně se zaměřit na určitý úkol nebo dosažení cíle, i přes překážky, odolávání pokušením, nebo nepohodlí.

Koncept síly vůle jako omezeného zdroje, který se s každým použitím vyčerpává, je známý jako teorie vyčerpání vůle. Tato teorie vychází z psychologického výzkumu a naznačuje, že když člověk používá svou vůli, například při odolávání pokušení, studna této síly se postupně vyčerpává. Takže pokud jednou použijete svou vůli na odolání nezdravému obědu, může vám chybět dostatek síly vůle později v průběhu dne, když budete potřebovat pracovat na těžkém projektu nebo překonat jiné výzvy.

Nezáleží na tom, k čemu jste sílu vůle použili. Studie ukazují, že kuřáci, kteří vydrží 24 hodin bez cigarety, se častěji přejídají zmrzlinou. Důležité poučení je tedy následující. Máte pouze jeden zdroj síly vůle. Jednu jedinou baterii. Nemáte jiný zdroj síly vůle pro cvičení a jiný pro Instagram. Všechno, co děláte, ji vyčerpává. Nikdy se neprobouzejte a nevěnujte čas drobným úkolům, jako je úklid, odpovídání na e-maily nebo 20 minut rozhodování, co byste měli sníst k snídani. Nejdříve udělejte to nejdůležitější, dokud je vaše síla vůle plná. Za šesté, můžete posílit svou vůle je jako sval. Nezáleží na tom, k čemu ji používáte, ale pokud ji používáte příliš často, unaví se a pak si musíte trochu odpočinout, než ji použijete znovu. Dobrou zprávou je, že stejně jako sval můžete svou vůli trénovat, aby byla silnější. Ale pokud ji neustále tlačíte k limitu bez dostatečného času na obnovu, může dojít k jejímu vyčerpání, což může vést k rozhodnutím a chování, které je v rozporu s vašimi dlouhodobými cíli.

Je důležité poznamenat, že i když teorie vyčerpání vůle je široce uznávaná, existují také výzkumy, které tuto teorii zpochybňují. Někteří odborníci navrhují, že síla vůle může být ovlivněna i psychologickými faktory, jako je vlastní přesvědčení o své síle vůle.

Jonathan Haidt je americký sociální psycholog a profesor etického vedení na Stern School of Business na New York University. Je autorem několika významných knih, včetně “The Righteous Mind: Why Good People Are Divided by Politics and Religion” a “The Happiness Hypothesis: Finding Modern Truth in Ancient Wisdom”.
Jeho koncept “slona a jezdce” je populárním modelem pro pochopení konfliktu mezi našimi emocionálními a racionálními myšlenkami a chováními. Haidt argumentuje, že naše emocionální a instinktivní stránka (slon) má často větší vliv na naše rozhodování než naše racionální a analytické myšlení (jezdec). Tento koncept má široké použití v psychologii, sebevývoji a koučinku.

Co ovlivňuje naši sílu vůle:

1. Přesvědčení o síle vůle: Některé studie ukazují, že pokud lidé věří, že jejich síla vůle je neomezená, jsou schopni lépe odolávat pokušením a dosáhnout svých cílů, než ti, kteří věří, že jejich síla vůle je omezená a snadno vyčerpatelná. To naznačuje, že přesvědčení o naší síle vůle může ovlivnit, jak moc jsme schopni ji skutečně používat.
2. Emoční stav: Emoce také hrají roli v síle vůle. Když se cítíme pozitivně, můžeme se cítit více energizovaní a odhodlaní k dosažení svých cílů. Naopak, když se cítíme stresovaní nebo frustrovaní, naše síla vůle se může snížit.
3. Zdravotní a fyzický stav: Naše fyzické zdraví a výživa také ovlivňují naši sílu vůle. Když jsme unavení nebo hladoví, může být těžší udržet sebeovládání a odolávat pokušení. Na druhou stranu, když jsme dobře odpočatí a dobře se stravujeme, můžeme mít více energie a odhodlání k dosažení našich cílů.
4. Sociální vliv: Lidé kolem nás mohou také ovlivnit naši sílu vůle. Když jsme obklopeni lidmi, kteří nás podporují a mají podobné cíle, může to posílit naši vůli. Naopak, když jsme v prostředí, kde je těžké odolat pokušení, může to oslabit naši vůli.

Některé z těchto faktorů mohou být více nebo méně důležité pro jednotlivé osoby v závislosti na jejich osobních okolnostech a životních zkušenostech. Proto je důležité, abychom si byli vědomi toho, jak tyto faktory ovlivňují naši vůli, a abychom se snažili najít způsoby, jak je zvládnout a posílit naši sílu vůle.

Způsoby jak posílit sílu vůle:

1. Meditace: meditace může posílit sílu vůle tím, že zvyšuje kapacitu pro sebekontrolu, zlepšuje pozornost a emocionální regulaci. Dokonce i krátké denní meditační cvičení mohou mít pozitivní dopad.
2. Fyzické cvičení: pravidelné fyzické cvičení je další efektivní cesta k posílení síly vůle. Pomáhá zlepšit celkové tělesné a duševní zdraví a pomáhá při řešení stresu a depresí.
3. Zdravá strava a spánek: zdravé stravovací návyky a dostatek spánku jsou klíčové pro udržení našeho těla a mozku v optimálním stavu pro rozhodování a sebekontrolu.
4. Stanovení jasných cílů: když máme jasně definované cíle, je pro nás snazší udržet svou vůli v akci. Toto také zahrnuje stanovení menších, dosažitelných cílů na cestě k větším cílům.
5. Představování sebe v budoucnosti: představování sebe sama v budoucnosti a důsledků našich současných rozhodnutí může posílit naši schopnost odolávat pokušení a udržet se na správné cestě.
6. Trénink vůle: Stejně jako svaly, i síla vůle se může zlepšit s praxí. Tím, že se postupně vystavujeme situacím, které vyžadují sebekontrolu, a vytrvale se snažíme vykonávat správné volby, můžeme postupně posilovat svou sílu vůle.
7. Sociální podpora: Být obklopeni lidmi, kteří podporují naše cíle a hodnoty, může být také silným zdrojem motivace a posílení naší vůle.

Závěrem – důležitost síly vůle

Přemýšlet o tom, jak zlepšit svou vůli, je nejenom prozíravé, ale také nesmírně užitečné pro naše celkové zdraví a životní úspěch. Bez ohledu na to, zda chceme zvládnout nové dovednosti, dosáhnout cílů nebo prostě žít zdravější život, síla vůle je klíčem k našemu úspěchu.

Máme k dispozici několik strategií, které mohou pomoci posílit naši vůli, ať už jde o meditaci, fyzické cvičení, zdravé stravovací návyky, dostatek spánku nebo jasně definované cíle. Kombinace těchto prvků může vést k významným změnám v našem životě.

Mějte na paměti, že změna a růst vyžadují čas. Není nutné přijmout všechny tyto návyky najednou. Místo toho zkuste začít malými, dosažitelnými kroky. Přemýšlejte o tom, která z těchto strategií by pro vás mohla být nejefektivnější a začněte ji praktikovat. Stejně jako sval, i síla vůle se posiluje s časem a praxí.

A konečně, pamatujte na to, že sebekontrola a vůle nejsou o sebepotlačení nebo o zápase s našimi touhami. Místo toho jsou o tom, jak lépe porozumět našim potřebám a touhám, a naučit se, jak je naplnit způsoby, které jsou pro nás dlouhodobě nejlepší. Máme možnost a schopnost žít svůj nejlepší možný život – a posílení naší vůle nám může pomoci dostat se tam.