Studie jeptišek – kdo a proč onemocní Alzheimerovou chorobou 4.76/5 (189)

Spirálovitá silnice se mírně svažuje ke kopci Good Counsel Hill, kde poklidně trůní klášter Školských sester de Notre Dame. Uvnitř jeho tlustých zdí z červených cihel jsou světlé obrazy jeptišek a dětí. Z kruhové kaple se linou varhanní hymny a pod bílou klenutou kopulí se jeptišky účastní mše a šeptají růžence.

Tento tyglík víry je však také místem mimořádného vědeckého experimentu. Již 15 let se zde starším katolickým jeptiškám analyzují geny a měří rovnováha a síla. Byly testovány, kolik slov si zapamatují několik minut po přečtení na kartičkách, kolik zvířat dokáží vyjmenovat za minutu a zda umí správně spočítat mince.

Co vypovídají eseje z mládí

Autobiografické eseje, které napsaly pro svůj řád ve dvaceti letech, když skládaly sliby, byly podrobeny zkoumání a jejich slova byla zkoumána z hlediska významu. A když zemřeli, jejich mozky byly vyjmuty a v plastových vanách převezeny do laboratoře, kde se analyzují a uchovávají ve sklenicích.

Experiment nazvaný Studie jeptišek je odborníky na stárnutí považován za jeden z nejinovativnějších pokusů o zodpovězení otázek, kdo a proč onemocní Alzheimerovou chorobou. A nyní v nové zprávě nabízí pohled na jiné téma – zda pozitivní emocionální pohled na začátku života může lidem pomoci žít déle.

“Studie jeptišek byla jistě průkopnická,” řekl Dr. Richard Suzman, vedoucí oddělení demografie a epidemiologie populace v Národním institutu pro stárnutí. “Pomohla změnit paradigma, jak lidé přemýšlejí o stárnutí a Alzheimerově chorobě.”

Dr. David A. Snowdon, epidemiolog z Kentucké univerzity, a jeho kolegové přišli v průběhu let při studiu 678 jeptišek – v tomto klášteře a dalších šesti řádových klášterech v Connecticutu, Marylandu, Texasu, Wisconsinu, Missouri a Illinois – na lákavé indicie a provokativní teorie.

I neznatelné mrtvice mohou vyvolat demence

Jejich výzkum ukázal, že kyselina listová může pomoci odvrátit Alzheimerovu chorobu; že malé, sotva znatelné mrtvice mohou vyvolat některé demence; a obzvláště překvapivé zjištění, že raná jazyková schopnost může souviset s nižším rizikem Alzheimerovy choroby, protože jeptišky, které do vět svých raných autobiografií vkládaly více myšlenek, měly o šest desetiletí později menší pravděpodobnost, že onemocní Alzheimerovou chorobou.

Pozitivní emoce mohou prodloužit život o 10 let

Nová zpráva, která byla v pondělí zveřejněna v časopise The Journal of Personality and Social Psychology, uvádí, že jeptišky, které ve svých autobiografiích vyjadřovaly více pozitivních emocí, žily výrazně déle – v některých případech o 10 let déle – než ty, které vyjadřovaly méně pozitivních emocí.

“Je to důležité zjištění,” řekl doktor Suzman, “a myslím, že povede k mnoha dalším studiím.”

Jeptišky jsou pro vědeckou studii ideální, protože jejich stabilní a relativně podobný život vylučuje, aby se na vzniku nemoci podílely určité faktory. Nekouří, téměř nepijí a neprožívají fyzické změny související s těhotenstvím. Školské sestry se stravuj v klášterních jídelnách a většina z nich byla učitelkami na katolických školách.

Studie je považována za přínosnou také proto, že má informace z několika etap života jejích účastníků, včetně doby, kdy byli příliš mladí na to, aby se u nich projevila Alzheimerova choroba nebo jiné nemoci související se stárnutím.

Rozhoduje fyzická a duševní aktivita v mládí

“Myslím, že tato studie je velmi důležitá, protože využívá informace získané o lidech před obdobím nemoci,” řekl Dr. Robert P. Friedland, profesor neurologie na Case Western Reserve University a autor studie, která ukázala, že lidé s Alzheimerovou chorobou byli jako mladí dospělí méně duševně a fyzicky aktivní mimo své zaměstnání než lidé bez této nemoci. Z této studie a dalších studií tedy víme, že Alzheimerova choroba se rozvíjí několik desetiletí a má mnoho důležitých dopadů na všechny aspekty života člověka.

Rozdíly se projevují i u biologicky příbuzných

To vše poskytlo doktoru Snowdonovi, autorovi nové knihy o této studii s názvem ”Aging With Grace”, vzácné okno, kterým může zkoumat, proč některé jeptišky prospívají a jiné se zhoršují natolik, že ztrácejí řeč, pohyblivost a velkou část paměti. Rozdíly se projevují i u jeptišek s prakticky stejným původem, dokonce i u těch, které jsou biologicky příbuzné.

Sestra Nicolette Welterová ve svých 93 letech stále horlivě čte a nedávno dokončila životopis biskupa Jamese Patricka Shannona. Plete, háčkuje, hraje vzrušující karetní hry a až do nedávného pádu chodila několik kilometrů denně bez hole nebo chodítka.

Mladší sourozenec, 92letá sestra Mary Ursula, však vykazuje jasné příznaky Alzheimerovy choroby, uvedl doktor Snowdon. Několikrát denně sestra Nicolette sestru Mary Ursulu, která používá invalidní vozík a sotva zvedá hlavu nebo zkřehlé ruce, krmí a předčítá jí modlitby.

Nedávno sestra Nicolette vyzvala sestru Mary Ursulu, aby si vzpomněla na svůj věk a datum narození, ale když se jí sestra Nicolette zeptala, jestli si vzpomíná na dobu, kdy “ti sestra Julia řekla, abys posbírala kapesníky, které lidé používali po mši, a ty jsi to nechtěla udělat”, oči sestry Mary Ursuly se zaleskly a nejevily žádný náznak poznání.

Další Welterova sestra, 87letá sestra Claverine, je stále aktivní a má jasnou hlavu. Čtvrtá sourozenkyně, sestra Mary Stella, zemřela v roce 1996 ve věku 80 let.

“Nemám tušení, proč se to stalo Mary Ursule,” řekla sestra Nicolette, “ale mám pocit, že si prostě zachovám duševní schopnosti.”

Hustota myšlenek jako ochrana

Některé výzkumy doktora Snowdena naznačují, že by mohla mít pravdu. Autobiografie sestry Nicolette, kterou napsala, když jí bylo 20 let, byla plná toho, co Dr. Snowdon nazývá ‘‘hustota myšlenek”, mnoho myšlenek vetkaných do malého počtu slov, což je rys úzce korelující s jeptiškami, které později unikly Alzheimerově chorobě.

Jedna věta v eseji sestry Nicolette například zní: “Po ukončení osmé třídy v roce 1921 jsem zatoužila stát se aspirantkou v Mankatu, ale sama jsem neměla odvahu požádat o svolení rodiče, a tak to místo mě udělala sestra Agreda a oni ochotně dali souhlas.”

Srovnejte to s esejí jiné mankatské řeholnice, které táhne na devadesátku a její výsledky v testech paměti se neustále zhoršují. Tato jeptiška, která onehdy tiše seděla u okna, ve své eseji napsala: “Poté, co jsem opustila školu, jsem pracovala na poště.”

Pozitivní emoční stav v raném věku

Poslední zveřejněné výsledky studie jeptišek nabízejí podobně provokativní myšlenky o tom, jak pozitivní emoční stav v raném věku může přispět k delšímu životu. Odborníci tvrdí, že spojení pozitivních emocí v autobiografiích s delším životem je ozvěnou jiných studií, které ukazují, že deprese zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění a že lidé, kteří byli v osobnostních testech hodnoceni jako optimisté, měli větší pravděpodobnost než pesimisté, že budou naživu ještě o 30 let později.

Zjištění také vyvolávají otázky typu: Co je základem pozitivních emocí? Jak velký podíl na tom má temperament? Kolik z toho ovlivňují životní události a kritické vztahy s rodiči, přáteli, učiteli, vrstevníky?

Dr. Snowdon říká, že jeptišky žijí celkově výrazně déle než ostatní ženy. Z 678 účastnic studie jich žije 295 a všechny jsou starší 85 let. Jen v klášteře v Mankatu žije sedm stoletých žen, z nichž mnohé netrpí demencí.

Jednou z nich je sestra Esther Boor, která ve svých 106 letech projíždí labyrintem chodeb s královsky modrým chodítkem, glazuje keramické betlémy pro obchod se suvenýry a každý den šlape na rotopedu, její černý závoj vlaje a přes nohy má kvůli skromnosti přehozený oranžový ručník.

“Někdy mám pocit, že je mi 150, ale prostě jsem si řekla, že se nevzdám,” řekla sestra Ester, která svým cvičitelkám dává žluté lístečky s frázemi z knih, které čte. “Nemysli na nic zlého, nedělej nic zlého, neposlouchej nic zlého” napsala nedávno, “a nikdy nenapíšeš románový bestseller.”

Autobiografická esej sestry Ester, kterou napsala před 80 lety, je podobně optimistická a s láskou hovoří o své rodině a o svém rozhodnutí stát se jeptiškou.

Podmínka darovat mozek po smrti

Podmínka doktora Snowdona, aby jeptišky darovaly svůj mozek, byla pro některé sestry kamenem úrazu.

“Bylo to pro mě těžké,” řekla sestra Claverine, která s přihlášením otálela. “Měla jsem představu, že budu pohřbena neporušená.”

Sestra Rita Schwalbeová, zdravotní správkyně kláštera v době zahájení studie, jim však řekla, že jako jeptišky učinily ”těžké rozhodnutí nemít děti. Toto je další způsob, jak darovat život.

Mnoho jeptišek se nyní na dárcovství mozku dívá liturgickou optikou – nebo humornou optikou.

Sestra Nicolette řekla: “Po vzkříšení budou naše těla dokonalá. Budeme tak šťastné, že nám bude jedno, co se stane s naším mozkem.”

A sestra Miriam Thissenová, 89 let, řekla: “Que será será. Až budete mrtví, tak co?”

Po absolvování kognitivních a fyzických testů – včetně určování předmětů denní potřeby a otevírání malých dveří s různými západkami – dostanou jeptišky souhrnné výsledky a mohou zjistit, zda se jejich výkonnost změnila.

“Pokaždé, když odtamtud vyjdu, připadám si jako idiot,” řekla 88letá sestra Blanche Beckerová, která luští křížovky a čte romány Danielle Steelové. ‘‘Tady jsem zdravého ducha a těla a sedím tam a otevírám a zavírám malá dvířka a prohlížím si obrázky a snažím se je všechny zapamatovat. Ale možná jsem díky tomu tolerantnější k lidem s Alzheimerovou chorobou. Bojím se toho, co se mnou bude, to ano. Jak hloupě se budu chovat? Budu znát lidi? Jak dlouho mi bude trvat, než zemřu?”

Osmačtyřicetiletý doktor Snowdon se se svými svěřenci neobvykle sblížil. Říká, že když jako dítě chodil do katolické školy, byly jeptišky spíše tvrdší a přísnější než vřelé. Dobromyslné Školské sestry vnímá téměř jako své babičky. Díky tomuto vztahu si velmi dobře uvědomuje citlivé etické otázky, například jak otevřeně se chovat k jeptiškám, které vykazují lehké známky Alzheimerovy choroby.

“Opravdu chceme těmto milým ženám, které mají výpadky paměti, říkat, že jsou v počáteční fázi Alzheimerovy choroby, že by měly začít něco brát?” ptal se.

Dr. Snowdon rychle souhlasí s dalšími odborníky, kteří říkají, že jeho závěry musí být potvrzeny dalšími studiemi. Autobiografie mají svá omezení, například proto, že jeptišky věděly, že jejich psaní uvidí matka představená, a proto nemusely být zcela upřímné.

“Ukázal nám některé směry,” řekl Dr. Bill Thies, viceprezident pro lékařské a vědecké záležitosti Alzheimerovy asociace se sídlem v Chicagu, “ale myslím si, že bude potřeba ještě hodně práce, než začneme vydávat doporučení pro veřejné zdraví ohledně chování, které by Alzheimerově chorobě předcházelo.”

Čtěte dětem a podporujte rozvoj jazyka

Dr. Snowdon přesto doufá, že jeho studie povzbudí lidi k tomu, aby dělali věci, kterými se nemoci brání, například přestali kouřit a chovat se jinak, což způsobuje mrtvici, a četli dětem, aby podpořili rozvoj jazyka. Jeho současný projekt zahrnuje analýzu starých fotografií jeptišek, na kterých hledá osobnostní znaky v jejich obličejových svalech, aby zjistil, zda osobnost koreluje s Alzheimerovou chorobou nebo dlouhověkostí.

A ačkoli to nemůže vědecky dokázat, tvrdí, že jeptiškám pomáhá i jejich spiritualita a život v komunitě.

“Nemusíte nutně vstoupit do kostela nebo do kláštera,” řekl doktor Snowdon. ”Ale ta láska k druhým lidem, ta péče, to, jak jsou k sobě navzájem dobří a trpěliví, to je něco, co může dělat každý z nás.”

Několik jeptišek s tím souhlasí.

“Věda je důležitá,” řekla sestra Miriam. “Ale vědu stejně diktuje prozřetelnost.”