Rozhovor s Ivou Hüttnerovou

• Ivo, jste herečka a malířka, jak tyto dvě profese zvládáte skloubit?
• Slyšela jsem, že máte kouzelnou zahradu, když jste ji zakládala, radila jste se zahradním architektem nebo se řídila spíše intuicí?
• Máte ještě nějaké další koníčky?
• Vypadáte skvěle, jak se udržujete v kondici?
• Jak jste se dostala k houbě Reishi? Máte nějaký poznatek z jejího užívání?

Už přes 40 let se mi „skloubení“ daří. Divadlo je o komunikaci s kolegy, s diváky, ale i o štěstí či náhodě. Musíte čekat na příležitost, na roli, na dobrého režiséra… Zatímco, když malujete, záleží jen na Vás, jak a co chcete malovat. Možná právě proto tolik herců maluje. Zahrada je moje láska i chlouba, součást domova. Vymyslela a založila jsem ji sama. Udělala jsem samozřejmě řadu chyb, ale to vymýšlení a budování je na tom to nejhezčí. Respektuji práci zahradních architektů, ale já tam trávím kus života, a tak si to udělám k obrazu svému, třebaže systémem pokus-omyl. Je to klišé, ale divadlo a malování jsou mými celoživotními koníčky. Krom toho jsem vášnivou sběratelkou starých věcí všeho druhu, zejména textilií. Moje sbírka je právě teď k vidění na zámku Chyše. Zahrada je lepší než fitko, ale asi nejvíc mi prospívají dlouhé každodenní procházky se psem. Bez něho bych se k nim asi těžko donutila. Jediný sport, který mě baví, je jízda na kole, ale žádné rekordy nelámu, jen si to užívám. Před časem jsem si stěžovala přítelkyni Hance Křížkové, že bych pořád spala a cítím se unavená hned po probuzení. Dostala jsem od ní dárek Ganodermu, Duanwood Red Reishi, a tak jsem to zkusila, aniž bych si od toho něco slibovala. Asi po třech týdnech užívání jsem si všimla, že se cítím mnohem lépe, že se mi vyhýbají rýmy, chřipky, že se mi i lépe dýchá. A hlavně, že dobře spím. Protože jsem nic jiného neužívala, jsem přesvědčená, že za tím zlepšením stojí ta zázračná houbička.

• Hrála jste v seriálu Ordinace v Růžové zahradě, jak se Vám hrála žena bez domova?
• Kde Vás můžeme, Ivo v současné době vidět?

Lepařovou jsem hrála s chutí, ta role byla dobře napsaná, měla vývoj. Ta ženská to dotáhla z bezdomovkyně na hospodyni, měla selský rozum a smysl pro humor. Během let s ní, jsem si uvědomila, že stačí třeba jen nešťastná shoda náhod a člověk může spadnout na samé dno. Ale vždycky musí hledat řešení. Po vlastech českých a moravských a v Praze v divadle Semafor hrajeme hru „Domácí štěstí@hned“. Autor Jiří Just ji napsal přímo pro mne a vidíme, že se diváci dobře baví. A v prosinci budu mít velkou výstavu ke kulatým narozeninám v pražské Novoměstské radnici. Práce mám opravdu dost, tak nemám čas přemítat nad stárnutím.