Jak dýcháme, tak žijeme 4.76/5 (95)

Způsob jakým dýcháme odhaluje mnoho o tom, jak žijeme. Rytmus našeho dýchání odráží naše niterné emoce i mentální postoje k sobě, ostatním i k okolnímu světu. Pokud si budeme našeho dechu během každodenního života více všímat, můžeme získat nové pohledy a porozumění, a dokonce to může vést k transformaci našeho života. Když pozorujeme dech v různých podmínkách můžeme vnímat, že rozsah a způsob našeho nádechu souvisí s naší schopností přijímat výzvy přítomného okamžiku. Způsob a rytmus výdechu zase souvisí s naší schopností nechat odejít věci známé a otevřít se neznámému – odpoutat se od našich naučených vzorců chování a věřit více intuici. Můžeme si uvědomit jak se náš dech zablokuje, když máme strach nebo zakoušíme silné negativní emoce – dochází ke stažení svalů odpovědných za dýchání, aby se omezilo množství energie nutné pro zásobení právě těchto negativních emocí. Opačně to funguje při zakoušení pozitivních emocí – dojde k uvolnění těla, svalů a dech se prohloubí – máme více energie na prožívání těchto pozitivních emocí.

Dech a vnímání obrazu „já”

Když se budeme hlouběji zabývat tímto pozorováním naučíme se vnímat jemné a neustále se měnící potřeby našeho těla, ale také začneme chápat jakým způsobem se mysl, emoce a dýchání vzájemně ovlivňují. Když toto sebepozorování budeme provádět nejen v klidu, ale v obtížných životních situacích začneme si uvědomovat souvislosti, které běžně unikají naší pozornosti. Pozorováním změn dechu v souvislosti s měnícími se okolnostmi a vnímáním našich postojů, napětí ve svalech, pozice těla (obzvláště polohy páteře) se můžeme dobrat až ke vztahu mezi dechem a vnímáním našeho obrazu „já“ – s vnímáním sebe sama. Naše dýchání, stejně jako vnímání sebe samých jsou velmi omezené.

Nesprávný dech zkresluje vnímání sebe i ostatních

Když získáme dostatečné množství obrazů toho, jak vnímáme sami sebe, můžeme si všimnout, že s určitou rezervovaností tyto obrazy pojmenovat, je spojena i zkušenost, že naše dýchání je stejně omezené jako naše představy o nás samých. Těsná, omezující struktura a zbytečné tělesné napětí, které brání přirozenému dýchání odráží naší omezenou představu o nás samých a zabraňuje nám vnímat sebe sama v pravé přirozenosti což vede k tomu, že i ostatní vnímáme zkresleně.

žena se dívá do svého odrazu v rozbitém zrcadle

Měli bychom dýchat jako děti

Jako „dospělí“ dýcháme povrchním dechem, jen vrcholem hrudníku. Zcela jsme ztratili přirozené, spontánní, plné dýchání, které jsme zakoušeli jako děti. Takové dýchání se neomezuje pouze na hrudník, ale zahrnuje i břicho, bedra, záda a solární plexus. Tento posun od plného dýchání k povrchnímu hrudnímu dechu je posunem z celostního vnímání našeho života a naší pozice ve světě –  od zakotvení v břiše k egoisticky okleštěnému vnímání zakotvenému v horní části hrudníku. Abychom znovu objevili sílu plného dechu a odblokovali čistou energii, které je nám vlastní musíme se naučit vnímat sami sebe vnitřním zrakem. Tak objevíme zbytečná napětí spojená s chybným vnímáním sebe sama, která jsou často úzce spojená se vzorci našeho myšlení, cítění a chování a spotřebovávají značnou část energie, podkopávají naše zdraví a oddělují nás od naší skutečné podstaty. Skrze hlubší uvědomění si našeho dýchání a návratu zpět k plnému dechu, se můžeme dotknout energií uvězněných v těchto chybných vzorcích vnímání, tuto energii uvolnit a umožnit jí volně proudit.

rozdíl mezi povrchním hrudním dýcháním a plným celostním dýcháním

Neschopnost plně vydechnout

Jednou z největších překážek k vnímání vlastního dechu a návratu k plnému – celostnímu dýchání je neschopnost mnoha z nás úplně vydechnout. Asi nebude překvapením, že mnoho problémů v životě v sobě obsahuje naší neschopnost „nechat věci odejít“ nebo „odevzdat“ co je nezbytné, a počkat co život přinese. Zatímco nádech souvisí se získáváním, tak výdech má souvislost s dáváním nebo odevzdáním. A plný nádech bez toho, abyste předtím plně vydechli je nemožný. Je tedy zásadní pochopit, co přesně nám brání plně vydechnout. Pro mnoho z nás jde o věci, které už dále v našem životě nepotřebujeme. Naše neschopnost plně vydechnout, zbavit se zbytků špatného vzduchu v plicích je analogická s naší neschopností nechat odejít staré postoje, představy, víry a názory, které už pro nás nemají žádný skutečný význam. Neschopnost plně vydechnout na nejhlubší úrovni, odráží neschopnost nechat odejít naší vlastní představu o sobě samých. Takže neschopnost plně vydechnout a „nechat věci jít“ znamená i neschopnost plně nadechnout.

Plný nádech

Plný nádech začíná v dolní části trupu a postupně se rozpíná přes podbřišek, bedra a hrudní koš. Aby k tomu mohlo dojít tak svaly a tkáně, které se tohoto pohybu účastní musí být ve stavu dynamické rovnováhy a harmonie naprosto osvobozené od jakéhokoliv napětí. Tento pohyb ovšem není jen fyzickým jevem, ale má i svůj psychologický rozměr. Závisí na naší touze a schopnosti plně se zapojit do našich životů, brát v potaz vše kolem nás. Stejně jako hluboký nádech oživuje všechny naše tkáně a vnitřní orgány, tak i naše pozorné vnímání sebe samých a našeho okolí oživuje naše vnitřní bytí.

Prázdný prostor

Plný výdech a plný nádech, nechat jít a získat nové – se nejlépe daří pokud jsme dostatečně vnitřně svobodní k tomu nechat odejít staré a známé a otevření novému a neznámému. Při výdechu se nezbavujeme jen oxidu uhličitého, ale i starých představ, napětí, postojů, pocitů a očekávání. Při nádechu nezískáváme jen kyslík, ale nové dojmy ze všeho co nás obklopuje. Oba dva pohyby dýchání – nádech i výdech závisí na volném nebo prázdném prostoru, který je centrem našeho bytí. Vnímání tohoto vnitřního prostoru (a ticha), které někdy zakoušíme v přirozené pauze mezi výdechem a nádechem, může sloužit jako kazatelem k neznámému. A právě toto vnímání neznámého je to, co nás může oživit a nasměrovat nás na cestu k celistvosti.

Ohodnoťte článek

Redakce webu Superionherbs.cz: zobrazit autory.

7 komentářů v “Jak dýcháme, tak žijeme

  1. Jarmila píše:

    Je mi 70let a bylo mi bylo řečeno, že dýchám krátce. Když si to uvědomím, tak začnu dýchat, jak se má, ale jen na chvíli, protože je to hodně těžké a bolí mi na plících. Také často dýchám ústy, protože mi to nosem nestačí.

  2. J. Kadlec píše:

    Jako bývalý sportovec to dobře znám, ale nyní, se občas přistihnu, že nedýchám a ihned to hlubokým nádechem a výdechem napravím. Často, před spaním, hluboký nádech a výdech používám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *