Spirulina: příběh nejstaršího organismu, který lidstvo jí Zatím žádné hodnocení článku.

Vznikla dřív než kyslík v atmosféře. Živila Aztéky i kočovníky u jezera Čad. Evropská kosmická agentura ji testuje jako potravu pro Mars. A moderní věda teprve začíná rozumět, co všechno v ní je. Reportáž o spirulině.

Ráno na břehu jezera, které mizí

Slunce ještě nevyšlo nad Sahel a hladina jezera Čad má barvu rozlitého inkoustu. Ženy z kmene Kanembu brodí mělčinou po kolena a hliněnými nádobami sbírají hustou, temně zelenou pěnu, kterou vítr přes noc nahnal ke břehu. Vypadá to jako znečištění. Je to jídlo.

Pěnu přecedí přes plátno, rozetřou na horký písek a nechají slunce, aby ji za pár hodin usušilo do křehkých placek. Říkají jim dihé. Rozlámou je do omáčky k prosu, prodají na trhu, dají dětem. Dělají to tak – podle všeho, co víme – přinejmenším stovky let, a nikdo z nich by tomu neřekl doplněk stravy.

To, co Kanembu sklízejí z okrajových sodných jezírek kolem Čadu, je Limnospira platensis – organismus, který svět zná pod obchodním jménem spirulina. V roce 1940 si její placky na tržišti všiml belgický botanik Pierre Dangeard a popsal je v odborném časopise. Článek zapadl. Teprve o čtvrt století později, v letech 1964–65, prošla oblastí belgická expedice botanika Jeana Léonarda, která hledala něco úplně jiného: rostliny Sahary. Léonard místo toho popsal místní ekonomiku sušené řasy a poslal vzorky do laboratoří v Evropě.

Výsledky analýz byly tak nečekané, že se jim zpočátku nevěřilo. Placky obsahovaly více než polovinu hmotnosti v čisté bílkovině – víc než sója, víc než hovězí maso. Rostly v jezerech, kde by kvůli zásaditosti nepřežila ryba ani většina rostlin. A produkovaly se samy, zadarmo, na vodě, která k ničemu jinému nebyla.

Tím začal moderní příběh spiruliny. Ale ten skutečný začal mnohem, mnohem dřív.

Nejstarší chemik planety

Spirulina není řasa. Je to jedno z nejrozšířenějších nedorozumění v celém světě výživy. Řasy jsou eukaryota – mají buněčné jádro, chloroplasty, složitou vnitřní architekturu. Spirulina nemá nic z toho. Je to cyanobakterie: prokaryotická buňka bez jádra, evolučně blíže bakterii ve vašem střevě než mořské řase na talíři. Fotosyntetický aparát nemá zabalený v chloroplastech, ale rozprostřený na membránách přímo v cytoplazmě.

Právě tato „primitivnost“ je její největší titul. Cyanobakterie jsou podle fosilních i genetických důkazů staré nejméně 2,5 až 3,5 miliardy let a jako první organismy na Zemi se naučily štěpit vodu světlem a uvolňovat kyslík. Před asi 2,4 miliardami let jejich činnost spustila tzv. Velkou oxidační událost – okamžik, kdy se atmosféra planety poprvé naplnila volným kyslíkem. Každý nádech, který děláte, je vzdáleným důsledkem práce předků organismu, který si dnes lidé sypou do smoothie. Chloroplasty všech rostlin světa jsou navíc potomky cyanobakterií, které kdysi pohltila jiná buňka a nechala si je jako vnitřní elektrárny.

Pod mikroskopem vypadá spirulina jako drobná pružina: vlákno složené z desetinásobků buněk, stohovaných jako mince, stočené do pravidelné šroubovice o šířce několika tisícin milimetru. Odtud jméno. Ironií je, že právě jméno je vlastně omyl: rakouský botanik Lothar Geitler v roce 1925 sloučil dvě nepříbuzné skupiny šroubovitých cyanobakterií do jednoho rodu Spirulina. Molekulární studie je od 90. let zase rozdělily – jedlá „spirulina“ patří do rodu Arthrospira a od roku 2019 je přesněji zařazena do nového rodu Limnospira (jezerní šroubovice), jak popsal tým Nowicka-Krawczyk v časopise Scientific Reports. Pravá Spirulina je jiný, nejedlý organismus. Obchodní název však zůstal a nikdo ho už nezmění.

Co zůstává mimořádné, je její domov. Limnospira prospívá v alkalických sodných jezerech s pH 9 až 11 – v prostředí žíravém jako zředěný roztok jádrového mýdla, kde konkurence takřka nepřežije. Jezero Čad, keňské jezero Nakuru, mexické Texcoco, etiopské krátery. Kde jiný život končí, ona tvoří monokultury tak husté, že zbarví celou hladinu. A z téhle vlastnosti se stala i technologická výhoda: v zásadité nádrži se pěstuje snadněji a čistěji než cokoli jiného, co lidé kdy zkoušeli kultivovat v mikroskopickém měřítku.

Tecuitlatl: chléb z jezera, které už neexistuje

Když v roce 1519 vstoupili Cortésovi vojáci do údolí Mexika, uviděli město postavené na vodě. Tenochtitlán ležel uprostřed soustavy jezer, z nichž největší, Texcoco, bylo slané a zásadité – pro ryby téměř mrtvé. A přesto z něj Aztékové sklízeli potravu. Španělští kronikáři, mezi nimi Bernal Díaz del Castillo a františkán Bernardino de Sahagún, popsali, jak rybáři z loděk stírali z hladiny jemnými sítěmi zelené „bláto“, sušili ho na slunci a prodávali na trzích v podobě placek nebo cihliček. Nazývali ho tecuitlatl – v jazyce nahuatl doslova „výkal kamene“. Chutnalo prý jako sýr.

Sahagún si všiml ještě jedné věci: tecuitlatl se ukládal a vydržel celý rok. Pro civilizaci bez dobytka, založenou na kukuřici a fazolích, to byl koncentrovaný zdroj bílkovin, který nepotřeboval pole ani pastviny. Někteří historici výživy soudí, že právě jídlo z jezera pomohlo uživit město, které bylo v době conquisty větší než Paříž nebo Londýn.

Pak přišlo kolonizování. Španělé začali jezera systematicky vysoušet, aby získali půdu a zbavili se záplav. Texcoco se během staletí scvrklo na břečku a dnes na jeho dně stojí čtvrti Mexico City a rozestavěné letiště. Tecuitlatl zmizel z tržišť i z paměti. Když Dangeard v roce 1940 psal o plackách z jezera Čad, netušil, že popisuje totéž, co kronikáři o čtyři staletí dřív – dva kontinenty, dvě kultury, které o sobě nevěděly, a jeden organismus, který je obojí našel sám.

Závěrečná ironie přišla v 70. letech. První průmyslová farma na spirulinu na světě vznikla přímo na zbytcích jezera Texcoco: firma Sosa Texcoco těžila z odparovacích nádrží sodu a zjistila, že se jí v nich rodí „plevel“, který má větší cenu než soda sama. Aztécké jídlo se vrátilo domů jako biotechnologický produkt.

Složení spiruliny: co je uvnitř – a co tam není

Když se v 60. letech vrátily první analýzy z Léonardových vzorků, chemikům neseděla čísla. Sušená spirulina obsahovala 55 až 70 procent bílkovin – víc než sója (kolem 36 %), víc než sušené hovězí. A nebyly to bílkoviny ledajaké: obsahovaly všech devět esenciálních aminokyselin v poměrech blízkých tomu, co lidské tělo potřebuje. Pro potravinu bez jádra a bez kořenů, která se za dobrých podmínek zdvojnásobí za den a půl, to byl šok.

Sto gramů sušené spiruliny dnes podle americké databáze USDA obsahuje přibližně:

Složka	Obsah ve 100 g	Poznámka
Bílkoviny	57–70 g	kompletní aminokyselinové spektrum
Sacharidy	~24 g	včetně polysacharidů
Tuky	~8 g	z toho kyselina gama-linolenová (GLA)
Železo	~28 mg	vícenásobek denní dávky, nehemová forma
Vitamin B1 (thiamin)	~2,4 mg
Vitamin B2 (riboflavin)	~3,7 mg
Beta-karoten	stovky mg/kg	jeden z nejbohatších přírodních zdrojů
Fykocyanin	10–20 g	modrý pigment-protein, unikátní pro cyanobakterie
Chlorofyl a	~1 g

Pozor však na měřítko. Nikdo nejí sto gramů. Běžná dávka jsou 3 až 5 gramů denně – jedna čajová lžička. To znamená zhruba 2 až 3 gramy bílkovin, tedy méně než v jednom vejci. Spirulina není „náhrada masa“, jak ji často prodávají; je to koncentrát mikronutrientů a bioaktivních látek. Skutečně výjimečné na ní není množství, ale hustota a kombinace: železo, karotenoidy, GLA, fykocyanin a chlorofyl na jednom místě, bez vláknité buněčné stěny (cyanobakterie ji mají z měkkých mukopolysacharidů, ne z celulózy), takže trávení není problém.

Mýtus o vitaminu B12. Po desetiletí se spirulina prodávala veganům jako rostlinný zdroj vitaminu B12. Laboratorní testy skutečně ukážou vysoké hodnoty. Problém je, že většina té molekuly je tzv. pseudovitamin B12 (adeninyl-kobamid) – strukturně téměř identický, pro lidské enzymy však nefunkční. Horší je, že může blokovat receptory pro skutečný B12 a zkreslovat krevní testy. Americká dietologická asociace proto už před lety uvedla, že spirulina „není spolehlivým zdrojem aktivního vitaminu B12“. Kdo se živí rostlinně, potřebuje B12 odjinud – bez výjimky.

A ještě jedna věc, kterou marketing rád vynechává: železo ve spirulině je nehemové, tedy hůře vstřebatelné než z masa. Studie na potkanech i několik malých lidských studií naznačují, že jeho biologická dostupnost je přesto lepší než ze špenátu či celozrnných obilovin – pravděpodobně díky absenci fytátů a přítomnosti fykocyaninu, který železo váže. Ale „lepší než špenát“ není „stejné jako steak“.

Účinky spiruliny: co říká věda – střízlivě

O spirulině bylo publikováno více než tři tisíce odborných prací. Drtivá většina jsou laboratorní experimenty na buňkách a hlodavcích. Skutečných randomizovaných studií na lidech jsou desítky, většinou malých a krátkých. Právě na ně se v posledních letech zaměřily meta-analýzy – statistické sloučení výsledků všech dostupných studií. A ty vyprávějí zajímavější příběh než reklama i než skeptici.

Nejnovější velká analýza vyšla v roce 2025 v časopise Frontiers in Nutrition. Shrnula 23 kontrolovaných studií s 1 035 dospělými s nadváhou nebo obezitou, kteří užívali spirulinu 2 až 24 týdnů, typicky 1 až 6 gramů denně. Výsledky:

Ukazatel	Efekt spiruliny (Hedgesovo g)	Počet studií	Jistota důkazů (GRADE)
Celkový cholesterol	−0,79 (pokles)	13	nízká až velmi nízká
LDL cholesterol	−0,71 (pokles)	13	nízká až velmi nízká
Triglyceridy	−0,64 (pokles)	13	nízká až velmi nízká
HDL cholesterol	+0,53 (vzestup)	13	nízká až velmi nízká
Diastolický tlak	−0,73 (pokles)	4	velmi nízká
Systolický tlak	−1,06 (trend, p = 0,07)	4	velmi nízká
Tělesná hmotnost	−0,30 (malý pokles)	8	nízká
BMI, % tělesného tuku	bez významné změny
Glykémie nalačno	bez významné změny (−0,26)		velmi nízká

Hodnota g kolem 0,5 se považuje za středně velký efekt, kolem 0,8 za velký. Na papíře jsou tedy čísla u lipidů působivá – srovnatelná s některými dietárními intervencemi. Ale klasifikace GRADE, která hodnotí kvalitu důkazů, říká „nízká až velmi nízká jistota“. Protože studie byly malé, krátké, různě navržené a jejich výsledky se mezi sebou výrazně lišily. Překlad do lidské řeči: efekt tam pravděpodobně je, ale jeho skutečná velikost může být menší a ještě nikdo neudělal dostatečně velkou a dlouhou studii, aby to potvrdil. Americké Národní ústavy zdraví (NIH) proto stále formulují opatrně: vědecké důkazy zatím nestačí k tomu, aby spirulinu doporučily pro léčbu jakékoli nemoci.

Zajímavé detaily z téže analýzy: prášek fungoval lépe než tablety a kapsle, nejvýraznější pokles LDL se objevil při dávkách 2 až 2,8 gramu denně a znovu kolem 10 gramů, a nejlepší výsledky přinesly studie trvající 7–8 týdnů a 24 týdnů. Kombinace spiruliny s pohybem zesílila efekt na HDL (g = 1,08). Žádná magie: pravděpodobně proto, že člověk, který začne cvičit a brát doplněk, změní i další věci.

Dřívější meta-analýzy dospěly k podobným závěrům: přehled v Pharmacological Research (2023) potvrdil pokles celkového a LDL cholesterolu a triglyceridů, systémová review u diabetiků 2. typu (2021) ukázala malé, ale konzistentní zlepšení lipidů a některých markerů zánětu, u glykémie však slabší a nejednoznačné. Pro alergickou rýmu existují dvě menší placebem kontrolované studie (Turecko, Írán), které popsaly úlevu od příznaků – slibné, ale nezopakované ve velkém.

Kde jsou důkazy nejsilnější, je paradoxně oblast, o které se v Evropě nemluví: podvýživa. Meta-analýza z roku 2025 shrnující studie u podvyživených dětí v Africe a Asii ukázala, že 1 až 10 gramů spiruliny denně přidávaných do běžné stravy urychluje přibírání na váze a zlepšuje hemoglobin. Studie z města Kisantu (Demokratická republika Kongo, 2016) popsala, že podvyživené děti se spirulinou dosáhly zotavení rychleji než kontrolní skupina. Tam, kde chybí bílkoviny, železo a vitamin A zároveň, má lžička zeleného prášku smysl, který se v Praze těžko představuje.

Fykocyanin: modrý pigment spiruliny

Když spirulinu rozmícháte ve vodě a necháte odstát, zelená se rozdělí. Chlorofyl zůstane v sedlině a nad ním se objeví sytě modrá, mírně fluoreskující tekutina. To je fykocyanin – protein s navázaným pigmentem, který cyanobakterie používají jako anténu: zachytává oranžové a červené světlo, které chlorofyl neumí, a posílá energii dál. Díky němu přežijí v kalné vodě i pod hladinou, kam modré spektrum nedosáhne. Ve spirulině tvoří až pětinu sušiny – víc než u jakékoli jiné komerčně pěstované cyanobakterie.

Právě fykocyanin je dnes předmětem nejintenzivnějšího výzkumu. V laboratořích se chová pozoruhodně: jeho chromofor, fykocyanobilin, je strukturně příbuzný bilirubinu – látce, kterou lidské tělo používá jako vlastní antioxidant. Fykocyanobilin blokuje enzym NADPH-oxidázu, jeden z hlavních zdrojů volných radikálů v buňkách, a v experimentech tlumí zánětlivé dráhy (COX-2, NF-κB). Přehled mechanismů publikovaný v roce 2026 v časopise Marine Drugs shrnuje stovky prací na buňkách a zvířatech: ochrana jaterních a ledvinových buněk před toxiny, zpomalení růstu nádorových linií in vitro, neuroprotektivní účinky u modelů Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci.

Tady je potřeba být poctivý. „V laboratoři“ a „u myši“ není „u člověka“. Většina látek, které v Petriho misce zabíjejí nádorové buňky, to dělá i s buňkami zdravými a v těle se nikdy nedostane tam, kam má. Klinických studií s izolovaným fykocyaninem na lidech je zatím jen pár a jsou malé. Co ale už víme jistě: fykocyanin se vstřebává výrazně hůř než malé molekuly, je citlivý na teplo a světlo (proto se spirulina nemá vařit) a jeho koncentrace v produktu závisí na tom, jak byla řasa pěstována a sušena. Levná spirulina sušená při vysokých teplotách může mít fykocyaninu polovinu.

Mimo medicínu už fykocyanin dobře živí celý průmysl: od roku 2013 je v USA povoleným přírodním modrým barvivem (v EU jako potravina, ne aditivum) a nahradil syntetickou brilantní modř v bonbonech, zmrzlinách i nápojích. „Modrá spirulina“ na Instagramu je právě on. Věda o něm je ale teprve na začátku – a je to jedna z mála oblastí výživy, kde se dá v příštích deseti letech čekat něco skutečně nového.

Z oběžné dráhy do konžské vesnice

V belgickém Molu, v areálu Centra pro jaderný výzkum SCK CEN, stojí skleněné válce naplněné zelenou tekutinou, ve kterých už třicet let krouží spirulina. Jsou součástí projektu MELiSSA (Micro-Ecological Life Support System Alternative) Evropské kosmické agentury – pokusu postavit uzavřený ekosystém, který by posádce na cestě na Mars recykloval odpad, vodu a vzduch a vyráběl jídlo, bez zásob ze Země.

MELiSSA má pět propojených komor: bakterie rozkládají odpad, další ho mění na dusičnany, a v komoře označené IVa žije Limnospira. Její úkol je dvojí: pohltit CO₂ vydechovaný posádkou, vrátit kyslík a přitom vyrůst v jídlo. Inženýři ji nevybrali kvůli módě. Vybrali ji, protože je jednobuněčná a předvídatelná, roste v zásaditém prostředí, které potlačuje kontaminaci, má mimořádnou odolnost vůči ionizujícímu záření a nemá žádné nejedlé části – žádné kořeny, stonky, slupky. V roce 2017 a znovu v roce 2022 letěly její kultury na Mezinárodní vesmírnou stanici v experimentech Arthrospira-B a Arthrospira-C, kde se ověřovalo, jestli v mikrogravitaci a při kosmickém záření produkuje kyslík stejně jako na Zemi. Produkovala.

A pak se příběh otočil zpátky k místu, kde začal. Inženýři z SCK CEN si uvědomili, že technologie navržená pro Mars – jednoduché nádrže, málo vody, žádná orná půda – je přesně to, co potřebují místa, kde děti umírají hladem. V roce 2016 spustila ESA s neziskovou organizací Entrepreneurs pour entrepreneurs a Světovým potravinovým programem pilotní farmu ve vesnici Mooto v území Bikoro v Demokratické republice Kongo – zhruba 1 500 kilometrů jižně od jezera Čad, kde ji Kanembu sklízejí po staletí. V oblasti mělo jen 6 procent dětí do dvou let stravu splňující minimální pestrost. Deset gramů spiruliny posypaných na jídlo denně pokryje většinu chybějících živin.

Je to kruh, který se uzavřel: organismus, který kočovníci sbírali z jezera holou rukou, prošel laboratořemi kosmické agentury a vrátil se do Afriky jako technologie.

Pěstování spiruliny: zelená poušť, kde se dnes rodí

Většina spiruliny na světě dnes nepochází z jezer, ale z pouště. V Otogském praporu v čínském Vnitřním Mongolsku, na okraji pouště Ordos, se táhnou kilometry mělkých betonových kanálů krytých fólií, ve kterých lopatková kola nepřetržitě míchají zelenou vodu. Oblast má to, co Limnospira miluje: 3 000 hodin slunce ročně, alkalické podzemní vody a levné zdroje CO₂ z okolních chemiček. Podle profesora Alexandera Mathyse z ETH Curych odtud pochází asi 40 procent světové produkce – jen v roce 2025 5 200 tun prášku, 900 tun tablet a 100 tun fykocyaninu, vyvážených do více než 40 zemí.

Další velké farmy leží na ostrově Hainan, v Indii (Tamilnádu), na Tchaj-wanu, na Havaji (Cyanotech, jedna z nejstarších farem na světě, pěstuje v hlubinné mořské vodě) a v Kalifornii. V Evropě vzniklo za posledních patnáct let několik stovek malých řemeslných farem, zejména ve Francii, kde se spirulina prodává čerstvá nebo šetrně sušená při nízkých teplotách – s výrazně vyšším obsahem fykocyaninu, ale i několikanásobnou cenou.

Ekologická aritmetika je pozoruhodná. Podle propočtů FAO dá hektar nádrží se spirulinou ročně 10 až 20 tun bílkovin – zhruba dvacetkrát víc než hektar sóji a více než stokrát víc než pastva pro hovězí. Nepotřebuje ornou půdu, roste na slané nebo brakické vodě, kterou zemědělství nemůže použít, a voda v nádržích se recykluje. Proto ji OSN už v roce 1974 označila za „nejlepší potravinu budoucnosti“ a proto se objevuje v každé studii o tom, čím nasytit deset miliard lidí.

Háček je v kvalitě, ne v množství. Otevřené nádrže jsou otevřené všemu – prachu, ptákům, hmyzu, a hlavně jiným sinicím. Kvalita výsledného prášku závisí na čistotě vody, rychlosti zpracování (čerstvá biomasa se zkazí během hodin) a teplotě sušení. A právě tady vznikají rozdíly, které na etiketě nevidíte.

Nežádoucí účinky a rizika spiruliny

Spirulina sama o sobě netvoří toxiny. To je důležité říct hned na začátku, protože „sinice“ je slovo, které v Česku evokuje zavřená koupaliště. Jedovaté jsou jiné rody – Microcystis, Anabaena, Planktothrix – které produkují mikrocystiny, jaterní toxiny stabilní i při vaření. Problém nastává, když se tyto sinice dostanou do otevřené nádrže se spirulinou, nebo když se „spirulinový“ doplněk vyrobí z divoké směsi sinic z jezera. Studie z Oregonu, Itálie a Číny opakovaně našly mikrocystiny v části komerčních produktů, někdy nad limitem, který Health Canada stanovuje na 0,02 mikrogramu na kilogram tělesné hmotnosti denně. Doplňky z jezera Klamath („AFA řasa“) jsou z tohoto pohledu rizikovější než pěstovaná spirulina, ale ani ta není automaticky čistá.

Druhým rizikem jsou těžké kovy. Cyanobakterie jsou vynikající biosorbenty – tak dobré, že se používají k čištění průmyslových vod. Co platí pro čističku, platí i pro nádrž: pokud je ve vodě olovo, rtuť nebo arsen, spirulina je nasaje. Čínské dozorové orgány v minulosti opakovaně hlásily překročené limity olova u domácích výrobců. Seriózní výrobce proto testuje každou šarži na mikrocystiny i těžké kovy a výsledky umožňuje dohledat. Kdo to nedělá, prodává zelený prášek neznámého původu.

Třetí skupina rizik se týká konkrétních lidí, ne produktu:

• Fenylketonurie (PKU): spirulina obsahuje 2,6–4,1 g fenylalaninu na 100 g. Pro lidi s PKU je nevhodná.
• Autoimunitní onemocnění: spirulina stimuluje některé složky imunitního systému (NK buňky, produkci interferonu). Existují kazuistiky zhoršení u lupusu, dermatomyozitidy či pemfigu po užívání řasových doplňků. Příčinná souvislost není prokázaná, ale opatrnost je na místě.
• Alergie: vzácné, ale reálné. Přehled z roku 2024 našel v literatuře pět dokumentovaných případů, z toho čtyři anafylaxe.
• Antikoagulancia: vysoký obsah vitaminu K a možný vliv na srážlivost – uživatelé warfarinu by měli užívání konzultovat.
• Těhotenství a děti: ne kvůli spirulině samotné, ale kvůli nejistotě ohledně kontaminace. Čistý produkt je v pořádku i pro děti – v Kongu ho dostávají batolata – ale ověření čistoty je tady nutnost, ne bonus.

Při dávkách 1 až 10 gramů denně je spirulina z čistého zdroje považována za bezpečnou; v klinických studiích se užívalo i 10 až 19 gramů po dobu měsíců bez závažných nežádoucích účinků. Nejčastější stížnost je prozaická: chuť. A občas zelené zuby.

Spirulina a houby: proč jsme ji spojili s reishi a cordycepsem

Když jsme v Superionherbs přemýšleli, jak spirulinu zařadit do naší nabídky, nechtěli jsme další zelený prášek v sáčku. Hledali jsme kombinaci, která dává smysl z pohledu toho, co o jednotlivých složkách víme. A vyšly nám dvě.

Obě kombinace jsou v BIO kvalitě, lisované do tablet bez pojiv a plniv, a spirulina v nich pochází z kontrolované kultivace s testováním každé šarže na mikrocystiny a těžké kovy – přesně to, o čem píšeme výše. Tablety jsou pro většinu lidí praktičtější než prášek: žádná chuť, žádné zelené zuby, přesná dávka.

Doplněk stravy. Nenahrazuje pestrou stravu. Při užívání léků na ředění krve, autoimunitním onemocnění nebo fenylketonurii se poraďte s lékařem.

Epilog: trénovaná třemi miliardami let

Je snadné se spirulině vysmát. Slovo „superpotravina“ zní jako reklamní slogan, kterým také je, a část toho, co se o ní tvrdí, je přehnaná nebo nepravdivá. Neléčí rakovinu, nenahradí B12, nezhubne za vás.

A přesto: když odfiltrujete marketing, zůstane organismus, který je starší než kyslík ve vzduchu. Který nezávisle na sobě objevily dvě civilizace na dvou kontinentech a obě ho považovaly za jídlo, ne za lék. Který vyrábí bílkoviny na vodě, kde nic jiného neroste, s účinností, kterou žádná plodina nemá. Který si kosmická agentura vybrala, aby dýchal za astronauty. A který v Africe skutečně vrací dětem váhu a hemoglobin, zatímco v Evropě o něm věda opatrně říká: něco tam je, potřebujeme větší studie.

Kanembu ženy u jezera Čad tohle všechno nevědí. Každé ráno vejdou do vody, naberou zelenou pěnu a rozetřou ji na písek. Jezero, ze kterého ji berou, se za posledních šedesát let zmenšilo o více než devadesát procent. Spirulina v něm zůstává. Tak jako zůstala všude, kde se planeta změnila k nepoznání – už tři a půl miliardy let.

Časté dotazy o spirulině

Je spirulina řasa?

Ne. Spirulina je cyanobakterie (sinice) rodu Limnospira, dříve Arthrospira. Nemá buněčné jádro ani chloroplasty; evolučně je starší než všechny rostliny i řasy. Označení „modrozelená řasa“ je vžité, ale biologicky nepřesné.

Kolik spiruliny denně užívat?

V klinických studiích se nejčastěji používalo 1 až 6 gramů denně, běžná dávka jsou 3 až 5 gramů (jedna čajová lžička prášku nebo 6–10 tablet po 500 mg). Dávky do 10 g denně jsou u čistého produktu považovány za bezpečné.

Obsahuje spirulina vitamin B12?

Obsahuje převážně tzv. pseudovitamin B12, který lidské tělo nedokáže využít. Jako zdroj B12 pro vegany a vegetariány spirulina nestačí.

Jaké jsou nežádoucí účinky spiruliny?

U kvalitní spiruliny jsou vzácné – nejčastěji mírné zažívací potíže na začátku užívání. Hlavní riziko je kontaminace (mikrocystiny, těžké kovy) u produktů neznámého původu. Spirulinu nemají užívat lidé s fenylketonurií; opatrnost je na místě u autoimunitních onemocnění a při užívání warfarinu.

Jak poznat kvalitní spirulinu?

Výrobce by měl uvádět původ (země, způsob kultivace), BIO certifikaci a výsledky testů každé šarže na mikrocystiny a těžké kovy. Sytě tmavě zelená barva a čerstvá, „mořská“ vůně naznačují šetrné sušení a vysoký obsah fykocyaninu; hnědavý odstín a zatuchlý pach svědčí o opaku.

Je spirulina vhodná v těhotenství a pro děti?

Spirulina sama o sobě není pro těhotné ani děti nebezpečná – v programech proti podvýživě ji dostávají i batolata. Podmínkou je ověřená čistota produktu. Užívání v těhotenství doporučujeme konzultovat s lékařem.

Zdroje

• Systematic review and meta-analysis: spirulina and cardiometabolic health in overweight/obese adults, Frontiers in Nutrition 2025
• The effect of Spirulina supplementation on lipid profile – meta-analysis, Pharmacological Research 2023
• The effect of spirulina on type 2 diabetes – systematic review, 2021
• Effects of spirulina supplementation on growth parameters in undernourished children – meta-analysis, 2025
• Spirulina Supplements Improved the Nutritional Status of Undernourished Children – Kisantu, DRC, 2016
• Phycocyanin: Biomedical Activities and Related Mechanisms of Action, Marine Drugs 2026
• Nowicka-Krawczyk et al.: Detailed characterization of the Arthrospira type species… new genus Limnospira, Scientific Reports 2019
• Spirulina/Arthrospira/Limnospira – Three Names of the Single Organism, 2024
• Cyanobacteria and the Great Oxidation Event, Palaeontology 2016
• ESA: Space research to combat malnutrition in Congo – projekt MELiSSA
• ESA MELiSSA – Targets & Scientific domains
• ARTHROSPIRA-C space flight experiment, 2024
• Harvest of Arthrospira platensis from Lake Kossorom (Chad) and its household usage among the Kanembu
• Chinese Spirulina Industry Expands Global Reach – Otog Banner, Ordos, 2025
• FAO: A review on culture, production and use of Spirulina (Habib et al., 2008)

Údaje o aztéckém tecuitlatlu vycházejí z kronik Bernala Díaze del Castillo a Bernardina de Sahagúna (Florentský kodex) v převzetí FAO 2008; výnosy bílkovin na hektar jsou orientační propočty FAO. Fotografie v článku jsou ilustrační.