Vydali jsme se na návštěvu k mykoložce dr. Lepšové. Přímo za její maringotkou roste na bříze krásná ukázka sibiřské čagy – a tak jsme měli jedinečnou příležitost nechat si přímo u stromu vysvětlit, co je čaga vlastně zač, jak žije a proč vypadá tak, jak vypadá. Celý rozhovor si můžete pustit ve videu; v článku najdete to nejdůležitější přehledně a s souvislostmi, které se do videa nevešly.
Houba, kterou najdete jen na bříze
Čaga (rezavec šikmý, latinsky Inonotus obliquus) je dřevokazná houba vázaná na břízy. Neroste na zdravém, vitálním stromě – potřebuje břízu oslabenou, poraněnou nebo odumírající. Bříza, kterou ve videu vidíte, je silně zastíněná a její kmen už téměř odumřel. Právě takové stromy jsou pro čagu typickým domovem.
Houba se do stromu dostává v místech poranění – nejčastěji tam, kde dřív byly větve. Živou, aktivní obranu stromu totiž překonat neumí; do dřeva proniká ranami nebo mrazovými trhlinami. Uvnitř kmene pak rozkládá lignin, základní stavební složku dřeva, a mění tak celou jeho vnitřní strukturu. V tomto smyslu je čaga parazit: žije na živém stromě, ale v jeho odumírajících částech.
Černý „nádor” na kmeni není plodnice
To, co si na bříze každý vyfotí – černá, hrubě rozpraskaná hmota připomínající spálené uhlí nebo nádor – ve skutečnosti není plodnice houby. Je to sterilní útvar, na jehož povrchu houba produkuje takzvané chlamydospory, nepohlavní výtrusy. Dr. Lepšová to ve videu popisuje trefně: je to v podstatě klonování – houba se tudy šíří bez pohlavního rozmnožování.
Skutečné plodnice čagy vidí málokdo. Vytvářejí se až pod kůrou padlého kmene, když houba dokončí své dílo a strom se zlomí. Kůra tehdy podélně praskne a pod ní se objeví rourkatá plodnice. Zajímavost, která ve videu zazní: celý útvar na stromě – černý „nádor” i pozdější plodnice – je jeden jedinec, který vznikl splynutím dvou odlišných výtrusů houby.
Na kmeni z videa rostou hned tři útvary čagy nad sebou – všechny v místech, kde kdysi byly větve a kudy se houba do stromu dostala.
Kde čaga roste
Čaga je rozšířená prakticky po celé severní polokouli, všude tam, kde rostou břízy – nejen v Evropě a Asii, ale i v Severní Americe. Nejlépe se jí daří v podhorských a horských oblastech s chladnějším klimatem. Není to tedy jen „sibiřská” houba, jak se často říká – najdeme ji i u nás, jak ostatně video natočené v jižních Čechách dokazuje.
Proč se o čage mluví v souvislosti s nádory
Zajímavá je i jazyková stopa: v severoevropských jazycích i v odborném názvosloví se u čagy opakovaně objevují výrazy odkazující na nádor. A právě protinádorové účinky jsou tím, o čem se v souvislosti s čagou mluví nejčastěji.
Dr. Lepšová ve videu zmiňuje pozorování u severských národů, které čagu tradičně popíjely jako čaj – u nich se zjistil nižší výskyt některých typů nádorů. Zároveň ale upřesňuje důležitou věc: nejde o účinek proti všem druhům rakoviny, ale jen proti určitým typům.
Kromě látek s protinádorovým potenciálem obsahuje čaga také betaglukany, které podporují imunitu, a melanin – tmavé barvivo soustředěné hlavně na černém povrchu houby. Podle dr. Lepšové má melanin ochrannou funkci: chrání vnitřní prostor houby, kde se tvoří výtrusy, a právě proto je ho nejvíc na povrchu.
Co si z návštěvy odnést
Čaga není obyčejná houba, kterou lze pěstovat na zahradě nebo sbírat kdekoliv. Je to pomalu rostoucí organismus s pozoruhodným životním cyklem, pevně svázaný s břízou a chladnějším podnebím. Právě proto stojí za to vidět ji na vlastní oči – a video z návštěvy u dr. Lepšové je k tomu ideální příležitost.
Pokud vás čaga zaujala, můžete pokračovat krátkým animovaným videem o sibiřské čaze, přečíst si zkušenosti našich zákazníků nebo se podívat na sibiřskou čagu v našem obchodě.
Pokračování najdete ve druhém dílu, kde s dr. Lepšovou vyrážíme do lesů v podhůří Novohradských hor podívat se, jak vypadá sběr čagy v praxi – a jak poznat pravou čagu od obyčejných nádorů na břízách.

