Peruvian maca – řeřicha peruánská

Maca peruánská roste ve vysoké nadmořské výšce a byla pokladem Inků. Znali ji už před 2000 lety a využívali pro posílení energie a libida.Maca (čti maka) peruánská roste v peruánských Andách v neuvěřitelné výšce 3.500-4.500 m n. m. Z tohoto prostředí, ve kterém je nucená zvládat nízké teploty a silný vítr, čerpá sílu, tu pak předává dál.

Pojmenování rostliny

Česky: peruánský ženšen, řeřicha peruánská, Další názvy: ayak, ayuk willku, chichira, maka, Peruvian ginseng, Peruvian Viagra, maca-maca. Quechua, Ginseng Péruvien, Maca Maca, Maca Péruvien, španělsky Maino.

Maca z hlediska historie

Řeřicha peruánská (Lepidium meyenii) je domovem v peruánských Andách a je jednou z nejvýše rostoucích rostlin. Odolná rostlina je zvyklá na drsné počasí jako je ostré slunce nebo mrazy. Navíc patří mezi nejstarší rostliny. Informace o mace peruánské vypovídají o tom, že ji znali asi před 2000 lety v jižním Juninu v centrální Peru. Má se za to, že když místní obyvatelé viděli, jak se dobře daří jejich zvířatům, sami si dopřávali tuto rostlinu. Udivovala je hlavně dodáváním větší energie a plodnosti. Jeden z prvních španělských kolonizátorů, Juan Tello de Sotoy, při pobytu v junínské oblasti roku 1549 dostal toto ovoce, které využil pro lepší plodnost skotu. O pár let později (1553) macu poprvé popsal Cieza De Leon a odlišil ji od kukuřice. Ze záznamů roku 1572 se zjistilo, že maca byla v období Inků využívána při výměnném obchodu. V roce 1653 otec Cobo jako první dokumentoval vlastnosti maky, poukazoval přitom na využití této rostliny pro plodnost a výživu ve vysokých horách. O 9 tun ročně měli zájem místní obyvatelé během 200 let koloniálního období (1550-1750). Další svědectví z dob španělského dobytí Ameriky naznačují, že domorodí i španělští vojáci konzumovali vysoké dávky macy, aby se připravili k boji. Z kronik se také můžeme dočíst, že tato rostlina byla některým vojákům zakázána, protože až příliš zvýšila jejich libido. Komplexně byla maca (lepedium meyenii) důkladně popsána v roce 1843 Gerhardem Walpersem. Později Tehllung (1906) zpracoval vyčerpávající taxonomický popis kořenů maca.

Nutriční látky v rostlině maca

Maca (čti „maka”) je rostlina s průměrem kořenu 2-8 cm, který má většinou žlutohnědou barvu. Některé druhy mají také bílou, žlutou, růžovou, ale také červenou až nafialovělou barvu kořene. Maca je zásobárnou vitamínů A, B6, C a E. Dále obsahuje množství aminokyselin, mastných kyselin (kyselina laurová, linolenová, oleinová, palmitinová, stearová). Zastoupeny jsou další důležité látky jako terpenoidy, třísloviny, saponiny a steroly (kampesterol, stigmasterol, beta-sitosterol). V Mace najdeme také biologicky aktivní aromatické isothiokyanáty (benzyl isothiokyanát, p-methoxybenzyl isothiokyanát) a také vlákninu. Ze stopových prvků můžeme zmínit vápník, železo, zinek, měď, hořčík, sodík, draslík, jód.

Charakteristika rostliny maca peruánská

Maca peruánská se v moderním využití suší a konzumuje v podobě prášku, kapslí nebo jako kapalný extrakt. Chuť tohoto prášku je popisovaná jako ořechová a zemitá, ne každému připadá příjemná. Lidé prášek přidávají do vloček, smoothies nebo různých sladkých jídel. Přestože lidstvo zná macu hodně dlouho, vědecké důkazy jsou spíše na začátku. Studie jsou většinou malé a nemají příliš velkou vypovídací schopnost. Zdroj: Brigitte Mars. The Desktop Guide to Herbal Medicine: The Ultimate Multidisciplinary Reference to the Amazing Realm of Healing Plants in a Quick-Study, One-Stop Guide. Basic Health Publications, 2007Lost Crops of the Incas: Little-known Plants of the Andes with Promise for Worldwide Cultivation. National Research Council (U.S.), 1989Neglected Crops: 1492 from a Different Perspective. Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1995Alexandru Mihai Grumezescu, Alina Maria Holban. Therapeutic Foods. Elsevier, 2018Kara Rogers Out of Nature: Why Drugs from Plants Matter to the Future of Humanity. The Arizona Board of Regents, 2012