Shiitake - houževnatec jedlý

Shiitake roste v Japonsku, Číně a asijských státech, kde je mírné podnebí. Právě v Japonsku a Číně se pro účinky prospěšné zdraví využívá přes tisíc let. Také „západní medicína” hledá možnosti, jak zlepšit terapii, třeba právě se Shiitake.

Shiitake a tradiční čínská medicína

Podle tradiční čínské medicíny Shiitake doplňuje Qi a vyživuje krev. Kromě toho rozpouští vlhkost a hlen. Shiitake charakterizuje neutrální teplota, sladká chuť a tropismus k žaludku, slezině a plícím. Už ve 14. století byl čínský lékař Wu Jue přesvědčen o tom, že Shiitake prospívá při při vyčerpání a slabostech. Nechyběla ani doporučení pro konzumaci v případě potřeby dodání energie a k prevenci stárnutí.

Charakteristika Shiitake

Shiitake (Lentinula edodes, houževnatec jedlý, chinese black mushroom, XiangGu (voňavá houba)) se také někdy říká „elixír života“ je zařazena mezi chorošovité dřevokazné houby. Nalezneme ji na kmenech především listnatých stromů, pařezech, polenech, ale Shiitake lze vypěstovat také v domácích podmínkách. Shiitake je původem z Číny, volně v našich krajích neroste. Kromě toho se pěstuje dále především v Japonsku a v dalších asijských zemích. Shiitake má šupinatý, světle až tmavě hnědý klobouček s průměrem zhruba 5–12 cm a asi 3–5 cm vysokou třeň. Dužina Shiitake vyniká silnou vůní a pevnou konzistencí. S oblibou proto bývá přidávána do asijských jídel. V asijských zemích se nejen pěstuje, ale také využívá k lterapii, v Japonsku má dokonce tisíciletou tradici. Dokládají to japonské spisy z roku 199 n. l., které popisují, jak japonský kmen Kyusuyů, přinesl dar pro japonského císaře právě v podobě Shiitake. V historických spisech tradiční čínské medicíny se Shiitake píše nejen jako o elixíru života, ale také v řadě dalších souvislostí. Texty z období dynastie Sung (960−1127) zmiňují počátky kultivování a cílené pěstování. Z roku 1313 pak pochází jiný text s upřesněním techniky kultivace, vytvořený Wang Chengem. Nyní se Shiitake komerčně pěstuje po celém světě. Pro „západní svět” ji popsal M. J. Berkeley v roce 1877 a zařadil do systému pod názvem Agaricus edodes. Název se změnil v roce 1976, kdy Shiitake D. Pegler přiřadil do rodu Lentinula.

Složení Shiitake

Stejně jako u ostatních hub, i u Shiitake představuje největší hmotnostní podíl voda, dokonce až 90 %. V sušině se skrývají v dostatečném množství polysacharidy, bílkoviny, aminokyseliny, minerální látky, vitamíny, ale také látky dodávající chuť a vůni (alkoholové sloučeniny, disulfidy, ketony). Například nositelkou vůně Shiitake je 1,2,3,5,6- pentathiepan.

Polysacharidy

Polysacharidy patří mezi nejvýznamnější složky hub. I Shiitake ukrývá ve vodě rozpustnou i nerozpustnou vlákninu. Nerozpustnou vlákninu představuje chitin, jehož úkolem je podporování peristaltiky, jedná se o živinu pro střevní mikroflóru. Mezi účinky vstřebatelných polysacharidů patří především imunomodulační, ale také jsou schopny neutralizovat volné radikály nebo dokonce mít vliv na eucensored16 buňky. Typické Shiitake jsou lentinany. Lentinany jsou dobře stravitelné a odolávají zásaditému prostředí i vysokým teplotám. Ve vodě rozpustné vysokomolekulární látky se extrahují z buněčné stěny zralé houby. Na středovém polysacharidovém řetězci mají lentinany navázanou glukózu v pozicích (1-3) nebo (1-6). Kromě toho najdeme v Shiitake třeba také beta glukany (1-4)-, (1-6)-beta-D-glukany. Mimořádnou složkou Shiitake je KS-2 – α-mannan peptid – který lze extrahovat z mycelií Shiitake s využitím horké vody a vysrážení v etanolu. Sloučenina se skládá ze sacharidu mannanu, na který se vážou aminokyseliny, třeba alanin, serin, treonin nebo prolin. KS-2 je aktivní proti řadě druhů eucensored11. V Shiitake se kromě polysacharidů skrývají také jednoduché cukry jako například glycerol, trehalóza, mannitol, manóza. Protože jsou tyto látky velmi účinné a tudíž žádané, vyrábějí se také standardizované extrakty – LEM a LAP (EP3). Oba jsou významné svým množstvím polysacharidů, glykoproteinů, proteinů i fenolů. LEM obsahuje také deriváty nukleových kyselin, vitamíny skupiny B a vitamín D. Extrakty jsou cenné pro své komplexní účinky.

Aminokyseliny, enzymy a proteiny

Většina rostlin není příliš bohatá na bílkoviny, a pak jsou tu houby. Konkrétně Shiitake je právě zdrojem bílkovin, kvalitních aminokyselin, včetně esenciálních, které tělo není schopno samo vyrobit. V Shiitake se z aminokyselin objevuje především kyselina glutamová, arginin, aparát, prolin, alanin, leucin, trochu méně je obsažen lysin, valin, glycin, serin, treonin, fenylalanin, cystein, tyrozin nebo třeba metionin. Z bílkovin je pak v Shiitake zastoupen třeba Latcripin-3, který má silný antioxidační účinek. V této souvislosti je zapotřebí zmínit i enzymy, kterých se v Shiitake nachází skutečně mnoho, třeba celuláza, glukosidáza, leminarináza, xyláza, amyláza, nebo například proteináza. Jejich názvy pochází od sloučenin, které štěpí.

Lipidy

Další z významných složek Shiitake jsou lipidy a mastné kyseliny včetně nenasycených, které příznivě působí na lidské zdraví. Nenasycených se v Shiitake ukrývá 78 %, oproti 22 % nasycených. Z nasycených kyselin v tomto případě můžeme zmínit třeba kyselinu palmitovou, nebo stearovou. Z mononenasycených je to třeba kyselina olejová a z polynenasycených se uvádí kyselina linolová a linolenová.

Purinový alkaloid

Z purinových alkaloidů se v Shiitake objevuje třeba eritadenin (lentinacin, lentysin, 2(R),3(R)-dihydroxy-4-(9-adenyl)-máselná kyselina), který umí snižovat aktivitu S-adenosyl-L-homocystein hydrolázy a tím dochází ke regulaci hladiny homocysteinu.

Lykopen

Lykopen je karotenoid s tetraterpenoidní strukturou. Jedná se o látku známou především z rajčat. Tento velmi silný antioxidant je mnohem využitelnější pro organismus po tepelném zpracování, obzvláště, pokud mu dělá společnost olej (tuky). Další prospěšné složky Shiitake je velmi bohatá houba na množství bioaktivních látek, zmínit je vhodné také antioxidanty jako fenoly a flavonoidy.

Vitamíny a minerální látky v Shiitake

V Shiitake nesmíme zapomenout ani na další podstatné složky, a to vitamíny, především ergosterol (vitamín D2), dále vitamíny skupiny B (i B12), beta karoten. Nejvíce jsou zastoupeny minerály a stopové prvky: draslík, sodík, vápník, fosfor, zinek, hořčík, mangan, zinek, železo, měď. Co se týká množství minerálních látek vliv na ně může mít i místo pěstování.

Proč pro zdraví zvolit houbu Shiitake?

Už uvedené složky a několik představených účinků naznačuje schopnosti této houby. Když se jednotlivé složky v Shiitake spojí a působí společně, jsou výsledky mnohem působivější. Shiitake přivádí lidský organismus do harmonického stavu. Přispívá k uzdravení, ale využít se také dá jako prevence vzniku řady nemocí.